Petr a Lucie - Romain Rolland

Nádherně melancholický příběh lásky, která neměla čas uzrát… Petr a Lucie je výjimečně napsaná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Jsem ráda, že jsem se v rámci My čteme do ní pustila. 


     První setkání Petra a Lucie je krátké, a přesto se jim oběma zapíše do paměti i srdcí. Takže když osud naplánuje jejich příští setkání, je to opět jen náhoda, a přesto mezi nimi během těch pár okamžiků a pohledů přeskočí jiskra. Oba pochází z úplně jiné společenské vrstvy, jenže je válka a před nálety se schovávají všichni. A tak se mezi dvěma mladými lidmi rozhoří láska. Nejdříve se tváří jako přátelství, ale podle červenajících líček obou je jasné, že vzájemné sympatie přerostou v něco víc…

     Přiznám se, že jsem z knihy Petr a Lucie měla strach. Věděla jsem, jak to celé skončí, již ze školních lavic. Tehdy jsem nenašla odvahu se do knihy pustit a jen jsem si přečetla stručný obsah díla. Možná se divíte tomu, z čeho jsem mohla mít u téhle útlé knížky obavy. Nerada čtu o válce, vždycky u těch příběhů a osudů postav brečím. Jsem asi moc citlivka, ale tušila jsem, že Petra a Lucii obrečím. A měla jsem pravdu, slzy mi začaly stékat už na začátku, protože jsem věděla, jak to dopadne.

     Proč tak nádherný příběh musí končit tak smutně? Asi proto, že kdyby skončil happyendem, už by nebyl tak nádherný. Právě závěr, přestože jde jen o pár řádek, čtenáři dokáže zlomit srdce.
     Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě teď rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam.
     Nedívala se na něho. Ba ještě ani nevěděla, že Petr je na světě. Ale byla v něm! Držel její němý obraz schoulený v náručí a neodvažoval se ani dýchat, aby ji neovanul jeho dech…
(str. 7)
     Děj se odehrává od středy večer 30. ledna až do velikonočního Velkého pátku 29. března 1918. Takže se vše odehrává během dvou měsíců. Může se to zdát jako dlouhá doba, ale když během toho času pozorujeme zrození nové lásky a prvotní krůčky mileneckého vztahu, tak je to příliš krátké. Kéž by Petr a Lucie dostali více času, ale nebylo jim přáno.

     Petr je z bohaté rodiny soudce, má zidealizované vnímání světa, až je trochu naivní. Válku nechápe a za půl roku jej čeká odvod na frontu, což vnímá jako rozsudek smrti. Jak by tam ve válečné vřavě mohl přežít? Po setkání s Lucií, se upne k jejich vztahu a odevzdá jí celé své srdce.
     Lucie pochází z chudých poměrů a vydělává si malováním obrazů. Petr se díky ní střetává s realitou, jelikož se dozvídá, že jeho milá musí nějak vydělat peníze, aby měla na jídlo a přežila. Tohle Petr nikdy nepoznal a je šokován. Nevadí mu to, ba naopak, hned se Lucii nabídne, že by jí finančně vypomohl, ona to však zásadně odmítá.

     Válka se příběh line v pozadí, nejsme na frontě, ale v Paříži, která je poznamenána četnými nálety. Lidé mají strach a ztrácejí naději, že válka jednou skončí. Lucie ví, jaké to je, nemít na jídlo, a tak chápe lidi, že přežívají, jak se jen dá. Oproti tomu Petr to zpočátku nemůže pochopit. Vyjadřuje protiválečný postoj, nechápající zbytečné zabíjení lidí.
     Zítřek… Ti, kdož přijdou po nás, stěží si budou moci představit, kolik němého zoufalství a bezedného žalu bylo ve čtvrtém roce války obsaženo v tom slově zítřek… Taková únava! Naděje byly již tolikrát zklamány! Sta zítřků šla jeden za druhým, sta zítřků navlas podobných včerejšku a dnešku a vesměs vyplněných ničím a čekáním, čekáním na nic. Čas již neplynul. Rok byl jako Styx, podsvětní řeka, obtáčející život kruhem černých a mastných vod pochmurně se lesknoucích a vypadajících, jako by stály. Zítřek? Zítřek je mrtev.
     V srdci těchto dvou dětí zítřek najednou vstal z mrtvých.
(str. 30)
     Novela nemá ani sto stran (tedy v tomto vydání), až se mi zdála příliš krátká. A přesto byl příběh plný detailů a nádherně sepsán. Je to chmurné a smutné čtení, ovšem na druhou stranu vidíme dva mladé lidi, jak jsou zamilovaní, smějí se a jsou šťastní. Závěr je jako neodvratný verdikt smrti, který vše ukončí.

     Petr a Lucie je novela nádherně napsaná, autor si skvostně pohrál se slovy, takže je krása číst tento příběh. Toto vydání je navíc obohaceno o ilustrace, takže jako celek to byl úžasný literární zážitek.
     Umělcem by se měl stávat jenom ten, kdo naprosto nijak nemůže sám pro sebe uchovat všechno, co cítí, jenom ten, kdo toho v nitru má příliš mnoho.
(str. 54)
Název: Petr a Lucie (Pierre et Luce, 1920)
Autor: Romain Rolland
Překlad: Jaroslav Zaorálek
Ilustrace: Zdeněk Brdlík
Počet stran: 96
Vydal: Melantrich, 1984 (12. vydání - v Melantrichu 1. vydání)

Komentáře

  1. Knížku Petr a Lucie jsem si vybrala k maturitě spíš z nutnosti. Když jsem jí ale četla, byla jsem mile překvapená, na to, že válečnou literaturu nemusím, mě knížka nadchla.
    BLOG: Svět nad hlavou

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.