Petr a Lucie - Romain Rolland
Nádherně
melancholický příběh lásky, která neměla čas uzrát… Petr a Lucie je výjimečně
napsaná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Jsem ráda, že jsem se v rámci
My čteme do ní pustila.
První
setkání Petra a Lucie je krátké, a přesto se jim oběma zapíše do paměti i
srdcí. Takže když osud naplánuje jejich příští setkání, je to opět jen náhoda,
a přesto mezi nimi během těch pár okamžiků a pohledů přeskočí jiskra. Oba
pochází z úplně jiné společenské vrstvy, jenže je válka a před nálety se schovávají
všichni. A tak se mezi dvěma mladými lidmi rozhoří láska. Nejdříve se tváří
jako přátelství, ale podle červenajících líček obou je jasné, že vzájemné
sympatie přerostou v něco víc…
Přiznám se, že
jsem z knihy Petr a Lucie měla strach. Věděla jsem, jak to celé skončí,
již ze školních lavic. Tehdy jsem nenašla odvahu se do knihy pustit a jen jsem
si přečetla stručný obsah díla. Možná se divíte tomu, z čeho jsem mohla
mít u téhle útlé knížky obavy. Nerada čtu o válce, vždycky u těch příběhů a
osudů postav brečím. Jsem asi moc citlivka, ale tušila jsem, že Petra a Lucii
obrečím. A měla jsem pravdu, slzy mi začaly stékat už na začátku, protože jsem
věděla, jak to dopadne.
Proč tak nádherný
příběh musí končit tak smutně? Asi proto, že kdyby skončil happyendem, už by
nebyl tak nádherný. Právě závěr, přestože jde jen o pár řádek, čtenáři dokáže
zlomit srdce.
Napřed z ní uviděl jenom jemný profil pod stínem klobouku, světlou kadeř na pohublé tváři, světélko na líbezném líčku, krásnou linii nosu a vyklenutého rtu a pootevřená ústa, ještě teď rozechvělá spěšnou chůzí. Vešla mu do srdce dveřmi jeho očí; vešla tam celičká a dveře se za ní zavřely. Všechny venkovní zvuky zmlkly. Ticho. Klid a mír. Byla tam.Nedívala se na něho. Ba ještě ani nevěděla, že Petr je na světě. Ale byla v něm! Držel její němý obraz schoulený v náručí a neodvažoval se ani dýchat, aby ji neovanul jeho dech…(str. 7)
Děj se odehrává od
středy večer 30. ledna až do velikonočního Velkého pátku 29. března 1918. Takže
se vše odehrává během dvou měsíců. Může se to zdát jako dlouhá doba, ale když
během toho času pozorujeme zrození nové lásky a prvotní krůčky mileneckého
vztahu, tak je to příliš krátké. Kéž by Petr a Lucie dostali více času, ale
nebylo jim přáno.
Petr je z bohaté
rodiny soudce, má zidealizované vnímání světa, až je trochu naivní. Válku
nechápe a za půl roku jej čeká odvod na frontu, což vnímá jako rozsudek smrti.
Jak by tam ve válečné vřavě mohl přežít? Po setkání s Lucií, se upne k jejich
vztahu a odevzdá jí celé své srdce.
Lucie pochází z chudých
poměrů a vydělává si malováním obrazů. Petr se díky ní střetává s realitou,
jelikož se dozvídá, že jeho milá musí nějak vydělat peníze, aby měla na jídlo a
přežila. Tohle Petr nikdy nepoznal a je šokován. Nevadí mu to, ba naopak, hned
se Lucii nabídne, že by jí finančně vypomohl, ona to však zásadně odmítá.
Válka se příběh
line v pozadí, nejsme na frontě, ale v Paříži, která je poznamenána
četnými nálety. Lidé mají strach a ztrácejí naději, že válka jednou skončí.
Lucie ví, jaké to je, nemít na jídlo, a tak chápe lidi, že přežívají, jak se
jen dá. Oproti tomu Petr to zpočátku nemůže pochopit. Vyjadřuje protiválečný
postoj, nechápající zbytečné zabíjení lidí.
Zítřek… Ti, kdož přijdou po nás, stěží si budou moci představit, kolik němého zoufalství a bezedného žalu bylo ve čtvrtém roce války obsaženo v tom slově zítřek… Taková únava! Naděje byly již tolikrát zklamány! Sta zítřků šla jeden za druhým, sta zítřků navlas podobných včerejšku a dnešku a vesměs vyplněných ničím a čekáním, čekáním na nic. Čas již neplynul. Rok byl jako Styx, podsvětní řeka, obtáčející život kruhem černých a mastných vod pochmurně se lesknoucích a vypadajících, jako by stály. Zítřek? Zítřek je mrtev.V srdci těchto dvou dětí zítřek najednou vstal z mrtvých.(str. 30)
Novela nemá ani
sto stran (tedy v tomto vydání), až se mi zdála příliš krátká. A přesto
byl příběh plný detailů a nádherně sepsán. Je to chmurné a smutné čtení, ovšem
na druhou stranu vidíme dva mladé lidi, jak jsou zamilovaní, smějí se a jsou
šťastní. Závěr je jako neodvratný verdikt smrti, který vše ukončí.
Petr a Lucie je
novela nádherně napsaná, autor si skvostně pohrál se slovy, takže je krása číst
tento příběh. Toto vydání je navíc obohaceno o ilustrace, takže jako celek to
byl úžasný literární zážitek.
Umělcem by se měl stávat jenom ten, kdo naprosto nijak nemůže sám pro sebe uchovat všechno, co cítí, jenom ten, kdo toho v nitru má příliš mnoho.(str. 54)
Název: Petr a Lucie (Pierre et
Luce, 1920)
Autor: Romain Rolland
Překlad: Jaroslav Zaorálek
Ilustrace: Zdeněk Brdlík
Počet stran: 96
Vydal: Melantrich, 1984 (12.
vydání - v Melantrichu 1. vydání)
Knížku Petr a Lucie jsem si vybrala k maturitě spíš z nutnosti. Když jsem jí ale četla, byla jsem mile překvapená, na to, že válečnou literaturu nemusím, mě knížka nadchla.
OdpovědětVymazatBLOG: Svět nad hlavou