Purpurová stuha - Isabelle Metzen, Carla Miller, Kathleen Weise

Děsivé tajemství ukrývající se ve zdech starého sídla nedaleko močálů, které nechce být odhaleno. Nevinná dívka uvržena doprostřed chmurného místa, kde dokáže najít naději i zradu…

     Cathy vyrůstá v chudých poměrech, ale to jí nebrání snít a být jiná. Jenže jak roste, její matka už sama nezvládá krmit všechny děti, a tak je Cathy vyslána do služby do sídla Worthingtonů. Jako dárek na rozloučenou dostává od matky červenou stuhu. Cesta je dlouhá a trochu strašidelná, protože Cathy musí projít temným lesem, kde jsou bažiny. Ale naštěstí potká hodného pasáčka ovcí Maltcheho, který jí kus cesty doprovodí. Samotné sídlo Worthingtonů je staré a ponuré, stejně jako jeho obyvatelé. Cathy začne pracovat jako služebná, ale svého pána nesmí ani okem zahlédnout. Celým domem se nese nějaké děsivé tajemství, ale Cathy je zvědavá a jednou náhodně potká pana Williama Worthingtona. Když si pro ni následující den pošle, Cathy očekává trest, ale místo toho má od té doby jen ona nosit jídlo panu Williamovi a uklízet v jeho pokoji. Celé je to zvláštní, protože pan William se chová velice náladově, ale Cathy oddaně plní každé Williamovo přání…

     Může Cathy najít u pana Williama štěstí? Jaké tajemství ukrývá starý dům stojící nedaleko močálů? Hrozí Cathy nebezpečí? Jaké city chová pasáček ovcí Maltch ke Cathy? A jako roli hraje lékař Adrian Garamond, který se stará o pana Williama a je jeho přítel?

     Na knihu jsem náhodou narazila v knihovně, doslova na mě vypadla z regálu, když jsem vytahovala knihu vedle ní. Už samotná obálka mě velice zaujala, protože je vážně nádherná. A tak jsem si jí půjčila v domnění, že půjde o romantickou pohádku. Více jsem se mýlit nemohla. 
     Kniha má sice jednoduchou dějovou linii, ale zároveň v sobě skrývá hluboká příběh jedné podivuhodné lásky. A o pohádku rozhodně nejde, protože je to pro dívky od 12 let a kniha je dosti ponurá, stejně jako staré rodinné sídlo Worthingtonů a jeho obyvatel.

     Nemůžu si pomoct, ale příběh služebné Cathy a její lásky k panu Williamovi mi připomíná Jane Eyrovou. Jde o tenoučkou knihu, takže pochopitelně není příběh propracován stejně jako slavný román, ale díky zajímavému zpracování (mezi text je občas vloženo několik komixových stránek, které výborně vystihují podivnou ponurost atmosféry, která z knihy sálá) je čtenáři předkládán hluboký příběh, který si získá každého, kdo knihu otevře.

     Cathy je dívka s čistým srdcem, která ráda sní. Možná jde jen o její fantazii, ale stíny k ní promlouvají a odpovídají jí na mnoho otázek. Na cestě lesem potká několik zvířat, kterým rozumí a mluví s nimi. Ta jí odrazují od jejího cíle, protože sídlo Worthingtonů je tajemným místem, kde taková nevinná dívka může snadno dojít k újmě. Cathy se ovšem nevzdává a hned během jejího prvního setkání s panem Williame, jí to k němu táhne. Tak ráda by mu pomohla, aby stejně jako viděl světlo a naději, ale všechno se zdá ztracené.

     „Nesmíš jim říct, co ti stíny vyprávějí, Cathy.“

     „Proč ne, tatínku?“

     „Nikdo by ti to nevěřil. Šepot stínů není nic pro lidi. Děsí je to.“

     „A proč se stíny obracejí zrovna na mě?“

    „Protože tě zajímá, co ti chtějí říct. Jsi zvědavá. Ale dávej dobrý pozor, protože stíny ti nemohou odpovědět na všechno. Na některé otázky musíš najít odpověď sama.“

(str. 28-29)

     Pan William je sice bohatý a atraktivní, ale neustále nešťastný, jako by už nikdy neměl cítit štěstí. Oddává se výstřednímu životu, ženy se u něho v ložnici střídají každý večer, ale to všechno ho ještě více ubíjí a on se cítí všemi opovrhován. Kolem jeho osoby se vznáší ponuré tajemno, protože si sám sobě ubližuje. Trochu připomíná postavu Jekylla a Hyda, protože je velmi náladový – někdy působí mile a velmi smutně, ale za chvíli je jako šílený.

     Něco skrývá přede všemi a nikoho kromě přítele Adriana si k sobě nepustí. Jenže pak spatří Cathy a ve Williamovi se něco změní. Ani sám neví co, ale najednou potřebuje mít Cathy poblíž sebe, aby mu ukazovala své dobré srdce. Ale stále je tu jeho děsivé tajemství, které nemůže té něvinné duši říct, protože by ho zatratila. Existuje pro Williama ještě spása?

     Určitě mě za mou zvědavost potrestá, možná rovnou propustí.

     Klika k jeho ložnici se pro mě stala železnou branou do podsvětí.

(str. 42)

     Lásky mezi služebnou a jejím pánem může znít jako otřepané klišé, ale v této knize jde o dojemný příběh lásky, velmi silný cit, poznání hloubky duše, naději i zradě a zoufalství.

     Závěr se sice dal předvídat, ale stále jsem doufala, že všechno skončí pohádkově. Nevím, zda jsem příběh až příliš prožívala, ale brečela jsem jako želva, což se mi u knihy už delší dobu nestalo.

     Purpurová stuha je vážně skvost, už samotné zpracování je nádherné. Běžný text se střídá s komiksovými stránkami, čímž vyniká celá ponurost knihy. Mohu ji jedině doporučit. Jen vážně nejde tak docela o pohádku, kniha určena pro čtenářky od 12 let a místy má hororový nádech plný deprese a smutku.

Název: Purpurová stuha (orig. Die purpurrote Schleife, 2010)

Autor: Isabelle Metzen, Carla Miller, Kathleen Weise

Překlad: kolektiv autorů

Počet stran: 128

Vydal: Mladá fronta, 2012 (1. vydání)