středa 6. července 2016

Láska mezi písmenky - Jodi Picoult & Samantha van Leer

     Byla, nebyla pohádková knížka, kde postavy mohly prožívat svůj život pouze během čtení. A právě v takové knize žil princ Oliver, který snil o životě tam venku. Šestnáctiletá Delilah jednou otevře pohádkovou knihu a na první pohled se zamiluje do prince Olivera. Jenže zjistí, že to není jen postava v knize, ale živoucí bytost, a tak se rozhodně ho dostat ven. S princem si vymění místo kluk Edgar, který je mu velmi podobný A tak může být Delilah s Oliverem šťastná až do smrti...
     Jenže co si počíst s romantickým princem v našem světě? A jak by si takový týpek poradil se střední školou? Zároveň je otázkou, jak kniha zareaguje na tuto podivnou výměnu? Může počítačový nadšenec nahradit chrabrého prince?


     Kniha mě zaujala svou anotací, která jaksi opomněla říct, že jde o druhý díl, a tak princ už je v našem světě a zažívá podivnosti, při kterých mu jde o zdraví. Princátko musí najednou pochopit, že lidský svět není jako ten knižní, kde se mu zranění zahojí otočením stránky. A tak se dosti podivuje nad tím, jak to, že mu teče krev z nosu a vůbec se to nehojí. A takových srandovních situací je mnohem více. Prostě totální exot, který neví, jak se má chovat, a najednou si musí poradit v běžném životě.
     Svléknu se do trenek a zalezu pod peřinu. Frump se posadí a nakloní hlavu, tak ho poškrábu mezi ušima. „Jsme to ale dvojka,“ povzdechnu si. „Ztraceni v překladu. Možná jsme místo snění o tom, co všechno se zlepší, až z pohádky utečeme, měli trochu zamyslet nad následky. Ty nemůžeš mluvit a já sotva přežiju den bez nehod.“ Před očima mi probleskne Jessamyn zhroucená na zemi. „Byla tak nehybná,“ zašeptám. „A všude tolik krve. Je to tady jiné než u nás. Mnohem trvalejší. Neseš zodpovědnost za svoje činy. Nestačí otočit stránku, když potřebuješ vyléčit ránu mečem. Rapscullio na konci knížky spadne z devítipatrové výšky, ale stačí knížku zavřít a je zase celý. Tady rány krvácí, kosti se lámou a žádné druhé šance nejsou.“
(str. 120)
     To, že jde o druhý díl (ten první u nás nevyšel) by zase tolik nevadilo, protože se v útržcích dozvíme, jak se princ dostal z knihy a Edgar zase do knihy, ale tak nějak mi chyběl úvod, kde se jednotlivé postavy představují, takže před čtenáře jsou najednou vhozeny podivuhodné postavy (například mluvící kůň nebo pes) a zvykej si. Dost dlouho mi trvalo, než jsem si na postavy zvykla a vyznala se v jejich hojném počtu. Dějová linie sleduje Delilah a Olivera v našem světě a také knižní svět, kde Edgar objevuje pohádkovou říši.

     Přiznám se, že zápletka princátka s Delilah mě vůbec neoslovila, tedy kromě těch trapně vtipných okamžiků, kdy princ objevuje nové věci. Přemýšlím nad tím, který šílenec by chtěl vytáhnout prince z pohádky. No, já na kladné hrdiny nikdy moc nebyla, protože se mi ve většině případů líbí záporáci, ale jde o to, že udatní hrdinové a romantičtí princové prostě nemají co pohledávat v našem světě.
     A sám Oliver uvažuje nad tím, že se do tohoto světa nehodí, jenže nemůže přece opustit Delilah, vždyť by jí to zlomilo srdce. A v tom je také ten největší problém knihy, princ Oliver je jako pejsek, který se nemůže bez své milované snad ani vyvenčit, a tak za ní pořád pobíhá. Obě postavy mi lezly krkem a nejraději bych oba umlátila tou pohádkovou knihou.

     Edgar je trochu jiná postava, která se ovšem na prince příliš nehodí, a tak od té doby, co je v knize, tak se příběh zastavil a postavy mají dovolenou. On zatím prozkoumává stránky a hledá tajemná zákoutí.
     V pohádce se na draka Pyra vypravilo nespočet armád. Dospělí válečníci se jako osiky třásli ve svých brněních a křičeli hrůzou, když jim plameny olizovaly štíty. Vzývali bohy a zoufale padali na kolena. Byli si jistí, že nastal jejich konec.
     Jejich strach ale nebyl ničím v porovnání s výrazy, které se rozhostí na tváři mých spolužáků, když profesor Elyk začne rozdávat písemky…
(str. 67)
     Nejvíc mě zaujala samotná pohádková kniha, kde postavy ožívají společně se čtením. Vždy když čtenář otevře knihu, tak příběh může opět pokračovat. Postavy si jednotlivé scénky zkoušejí, aby byly během čtení perfektní a nic nezkazily. A pokud během čtení přeskakujete stránky, tak s vámi přeskakují také postavy. Chudáci, pak musejí pobíhat sem a tam. Zní to kouzelně a nabádá to k zamyšlení nad tím, že kniha bez čtenáře by nemohla existovat.
     Jenže je otázkou času, zda se všechno povede dál, hlavně pokud knihu začnete přepisovat podle svého. Jak může být pohádková kniha bez prince? Edgar nedokáže Olivera nikdy nahradit a nejen d tím se všechny postavy budou muset vypořádat, protože v knize se začne měnit více věcí a to přinese jen další zmatky.

     Láska mezi řádky není špatná kniha, určitě má mnoho obdivovatelů, ale já mezi ně patřit nebudu, protože jsem dosti nudila a byla zvědavá, jak se autorky vypořádají s trochu zašmodrchaným dějem. Postav je tady vážně až příliš a několik dějových linií k tomu, což by mohlo být skvělé, jenže kniha není pořádně propracovaná a některé momenty postrádají na významu. Navíc je to všechno přeslazené a romantické, až to není hezké.
     Jako oddychovka se to číst dá, ale že bych z knihy zkákala nadšením, to vůbec ne. Náctilé dívky toužící po princi budou namítat, jenže já už jsem prostě dospělá (i když si ráda přečtu nějakou zajímavou pohádku) a k téhle knize se rozhodně už nikdy nevrátím.

Název: Láska mezi písmenky (orig. Off the page, 2015)
Autor: Jodi Picoult & Samantha van Leer
Překlad: Miroslava Mrázová
Počet stran: 368
Vydal: CooBoo, 2016 (1. vydání)

4 komentáře:

  1. Skvělá recenze :) Na knížku se určitě chystám :) Ale neočekávám zázraky, jen příjemné čtení :)

    OdpovědětVymazat
  2. Docela se divím, že se Jodi Picoult podílela na takovéhle knize. Všechno, co jsem od ní zatím četla, bylo skvělé a rozhodně nešlo o pohádková témata. Taky nechápu smysl toho, proč prince házet do našeho světa, celá ta myšlenka je taková ujetá:)Díky za super recenzi, knize se vyhnu :)

    OdpovědětVymazat
  3. O knížce jsem přemýšlela, ale nakonec jsem to zavrhla s tím, že už jsem na takovéhle věci stará - děkuji proto za Tvoji recenzi, která mě utvrdila v tom, že pokud se knize vyhnu, o mnoho nepřijdu. Krásný večer, Zdeni :)

    OdpovědětVymazat
  4. Od Jodi mám ráda soudní dramata, tomuto se ale nejspíš vyhnu. Nejsem na to dost romantička, navíc nemám ráda YA. Knížka by nejspíš prostě neměla šanci.

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.