Soví příběh – Kamila Ulčová

Dobrodružný příběh pro děti, kde se zákeřní Šedáci rozhodli zničit dobro. Jen odvážné dětské srdce, které neztratilo víru v kouzelný svět, může svět zachránit tím, že se vydá na nebezpečnou cestu a musí být ochotné se pro dobro ve světě i obětovat. Může se Jája postavit zlu? Naštěstí není sama, na noční obloze přilétají Soví strážci…
Co očím navždy skryté zůstane,
to dětské srdce nikdy nezmýlí.
Do staré Prahy vítr přivane
vánoční kouzlo jenom na chvíli.
Ta vůně zimy, perníku a kávy,
pohádku tichou večer vypráví,
naplní dobrým lidem hlavy.
A svatou nocí zazní houkání…
(str. 5)

     Jája Melounová chodí do 5. třídy a bydlí na Čertovce, její děda je Blažej Šindel, který zná mnoho dobrodružných příběhů ze staré Prahy a její legendy. Blíží se Vánoce, ale jako by to tento rok nikoho nezajímalo a všichni lidé jsou nevrlí, unavení a lhostejní. Jája je však všímavá a brzy pochopí, že se něco děje. Navíc začne rozumět zvířatům, například koni Luciánovi z živého betléma na Staroměstském náměstí. Děda Šindel ví, co musí udělat, a tak Jáju vezme k přísné Její jasnosti kněžně Klementýně Albíně Tito-Alba-Schmitzové. Ta patří k Sovím strážcům a Jája se tak zničehonic stává jedinou osobou, jenž může zachránit Vánoce a také celý svět před zlem.
     Vánoční kouzlo totiž nepřišlo bránou v Orloji, a tak hrozí, že všechno dobro zmizí. Za vším stojí zlý Šedáci ukrývající se v mlze. A tak se Jája a její kamarád „rytíř“ Honza musí vydat na nebezpečnou cestu časem, až do rudolfínské doby, aby nalezli tři klíče. Nebezpečí je však až příliš blízko…

     Krásný příběh plný úžasných ilustrací, který si mě získal. Sovy mám ráda, takže už podle názvu jsem tušila, že by se mi mohl zamlouvat, ale skutečnost předčila všechna mé očekávání. Soví příběh je prostě úžasná kniha, která má v sobě zajímavý příběh plný nečekaných zvratů a různorodých postav.

     Vánoční kouzlo přichází před Vánocemi bránou v Orloji, aby lidem dodalo teplo dobra, odvahu pro život, naději v lepší budoucnost a víru, prostě všechno, co dělá Vánoce. Jenže tentokrát se něco stalo a Šedáci dokázali začarovat bránu, takže vánoční kouzlo nepřišlo. Lidé jsou smutní, podléhají beznaději a někteří začínají být nabručení a hádaví. Nikdo se netěší na Vánoce a nikomu to ani nepřipadá divné. Jen Jája a její děda ví, že se něco děje.

     Šedáci jsou přízraky tvořící se z šedavé mlhy, obvykle to jsou jen bytosti bez vůle a nemají téměř žádnou moc, ale pokud se jim podaří seskupit do většího počtu, tak mohou způsobit, že lidé začnou ztrácet víru v dobro, šťastnou náladu a sny. Je to tím, protože jde v podstatě o druh psychických upírů, což pro vysvětlení znamená, že právě tyhle dobré vlastnosti z lidí vysávají a krmí se těmito šťastnými emocemi. Jsou to takové obdoby „Mozkomorů“.
     Jejich dotek může být smrtící, a když ne pro tělo, tak pro duši určitě. Stejně jako po kousnutí (Někdy jim prost nestačí jen vysávat na dálku, tak člověka pokoušou) se z člověka stává prázdné tělo bez duše, které pak může naplnit temnota. Pokud naberou sílu, tak dokáží být skutečně nebezpeční, protože kolem sebe rozsévají dusivou šedou mlhu, ve které se rychle množí. Navíc se mohou zhmotňovat podle libosti, takže se snadno přesouvají z místa na místo.
     Jen chvíli poté, co zmizeli po cestě mezi zvadlými trávníky, se z mlhy ozvalo hrozné, hladové zachrčení. Šedavé cáry u řeky se postupně zhmotnily v siluetu. Strašlivá postava ve tmavé kápi s dlouhými chtivými hnáty se natahovala po kořisti. Vyrostla náhle z mlžného oparu na náplavce a lačně větřila lidské pachy. V temném chřípí jí upěl dech Jáji Melounové, jako vůně hodokvasu, na který dostal chuť. Než se ale přízrak stihl vydat po teplé stopě, ozvalo se mu nad hlavou bojové zahoukání. Z výšky se snesl velký okřídlený stín. Mohutné ptačí tělo se střemhlav vrhlo soumrakem. Za okamžik se do kápě nemilosrdně zaťaly dva ostré dravčí pařáty a rozervaly ji na kusy. Přízrak se ani nestihl bránit, jen zakvílel a v okamžiku se rozplynul. Obrovský pták ještě zakroužil nad cáry mlhy, rozvířil je křídly a vznesl se tiše nad malostranské střechy. Po nepříteli zbylo jen zlověstné zasyčení a obláček otráveného vzduchu. Tentokrát nebyl strážce daleko, ale co příště?
(str. 9)

     Soví strážci jsou kouzelné bytosti, které kdysi bývali lidmi, ale za své odvážné kousky nebo obětování se jim dostalo té cti, aby se stali moudrými sovami, které střeží svět před zlem. Mohou na sebe brát lidskou podobu, třeba jako kněžna, ale většinou se nejlépe cítí v podobě sovy. Šedáci jsou jejich úhlavními nepřáteli, které zatím vždy porazili, ale nikdy je nemohou zničit úplně, protože zlo je všude ve světě. Může být pouze oslabeno, ale jednou se zase vrátí.
     Promiňte mi můj názor, ale podle mě to jsou vlastně chudáci, celý svůj lidský život konali dobro a často jej ochraňovali vlastními životy, doslova pro lepší svět umírali. A co je jejich odměna? Věčný klid a odpočinek se nekoná, protože musí v ochraně dobra pokračovat dál. Měnit se v sovu je sice krásné, ale jsou nesmrtelní a věčně musí bojovat se zloduchy. Chápu, že to někdo musí dělat, ale co je tohle za odměnu?

     Je to pohádka, takže postavy jsou rozděleny na ty hodné a na ty zlé, hned na první pohled poznáte kdo je kdo, takže si je určitě nespletete. Například hodný děda Šindel, který své vnučce vypráví různorodé příběhy a legendy ze staré Prahy, kde kouzla pomáhají dobru a zahánění zlo. Nebo starý Ježa, který je modrý a zná hodně věcí, takže může Jáje poradit.

     Jája Melounová je ještě malá holka a nikdy by se jí ani nezdálo o tom, že bude muset čelit tolika nebezpečným událostem. Vždyť její život muže každou chvíli viset na vlásku, ale jí to nevadí. Jako dítě nevnímá nebezpečí, protože pokud může pomoci dobru zvítězit, tak proč by se nemohla obětovat. Její trochu naivní pohled na svět jí ovšem může stát život.
     Její maminka rozhodně nesouhlasí s Jájinou výpravou, ale zároveň tuší, že svou dceru nemůže chránit na věky, protože tady jde o něco mnohem víc, než jsou jen Vánoce.

     Honza Přívětivý je normální kluk a spolužák Jáji, s kterou se do těchto Vánoc nemohl vystát, ale návštěva přísné a neúprosné kněžny Klementýny Albíny Tito-Alba-Schmitzové všechno změní. Z kluka se najednou stává rytíř, který musí chránit odvážnou Jáju. Sice to z počátku považuje všechno za špatný vtip, ale postupně pochopí, že je v tom namočený až po uši a musí se vrhat do nebezpečí. Navíc zjišťuje, že Jája není zase tak špatná holka, jak si vždycky myslel.
     „Buď si jistá, že bych raději doma vyspával, ale dějí se tu poněkud divný věci, víš?“
     „A to jaký?“
     „A to takový, Meloune, že na mě v šest ráno, sleduješ mě?, v šest ráno zazvoní nějaká hodně divná ženská, řekne mi, že jsem pasován na rytíře a že ti mám být k ruce. A vrazí mi tohle!“
     Vytáhne z příruční sportovní brašny meč. Ne nějaký plastový, dřevěný nebo tupý mečík, co se prodávají pro děti, ale opravdovou zbraň s ozdobným kováním, lesklou špičkou a nabroušeným ostřím…
(str. 101)
     „No, když jinak nedáš. Takže, chrabrý rytíři, jak bych ti to řekla, abys neomdlel. Císař Rudolf II. Habsburský, toho času v soví metamorfóze, plus pár významných a poněkud nadpřirozených bytostí mě poslalo najít klíč od tajemnýho vchodu, kudy nepřišly Vánoce. Když ho nenajdu, hrozí, že se nám tu rozmnoží dost ošklivý strašidla z pekelný díry a ty hodný bytosti zmizí v zapomnění. Už nám trochu hoří koudel u zadní části kalhot, jestli mi rozumíš. Jo a zrovinka včera jsem byla taky soba a lítala nad Prahou…
(str. 101-102)

     Soví příběh má rozhodně skvělý a napínavý děj, od kterého se jen stěží odtrhnete. Má v sobě plno dobrodružných okamžiků, které střídají malá vysvětlení v různých podobách. A závěr je skoro až epický, protože boj se přesouvá k Orloji a dobro se utká se zlem, aby změřili své síly.
     A chudák Jája se ocitne tak nějak uprostřed všeho, proto jí hrozí až příliš velké nebezpečí. Je to jen dítě, ale odvahou a odhodláním pro správnou věc se vyrovná neohroženým rytířům. Snad jí její víra v kouzla ochrání. Může malé dítě zachránit Vánoce a svět? Není to až příliš velký úkol na tak malá bedra?

     Během čtení se můžete dozvědět mnoho pověstí nebo odkazů na významné památky Prahy, stačí jen trochu dávat pozor. Ale pokud bystě měli obavy, že se v tom ztratíte, tak se nemusíte bát, vzadu jsou vysvětlivky nejen k postavám v příběhu, ale také krátce povyprávěné použité pověsti, něco o důležitých osobnostech a místech. 
     Kniha je prostě výborně zpracovaná. Jen ten velký formát je trochu nepraktický, ale jinak knihu doporučuji všem.

Autor a ilustrátor: Kamila Ulčová
Vazba: Tvrdá (velký formát)
Počet stran: 204
Vydal: Klika, 2015

Komentáře

  1. Odpovědi
    1. Tak od deseti, ale díky velkému formátu má kniha dost velká písmena, takže si myslím, že by se do knihy mohl pustit i mladší čtenář.

      Vymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.