Zahrada: Sféra – Jana Richterová
Na tuhle knihu mě
upozornila Narciska už před časem, ale pořád jsem váhala, ani nevím proč. Zahrada: Sféra je prvotina české
spisovatelky Jany Richterové a
rozhodně má své kouzlo, které si čtenáře buď získá (jako se to stalo mě), nebo
odpudí. Kniha se totiž nečte zrovna snadno, hlavně z počátku mi trvalo,
než jsem si na styl zvykla, ale pak už jsem se od stránek nemohla odtrhnout.
Dva
architekti Nikolaj Alexandrovič a Tomáš mají svou firmu, znají se s terapeutem
Michalem Zahradníkem, u kterého Nikolaj bydlí a zároveň se k němu chodí
vypovídat. Do stojatých vod vnese rozpor krásná fotografka Mara, která také
navštěvuje Michala a trápí jí její vlastní problémy z minulosti. Nikolaj
se do Mary zamiluje, jenže se mezi nimi stane cosi podivného a přestanou spolu
mluvit. Jenže ještě předtím Mara přijme zakázku u jejich firmy a zaujme Tomáše,
se kterým se Mara dá dohromady. Nikolaj pochopitelně trpí. Michal mu chce
pomoci, a tak je všechny seznámí s Annou, která je výborná kuchařka a majitelkou
místního bistra. Tím se všechno změní a osudy těchto čtyř postav se pevně propletou…
Kdo
je Michal a jaké je jeho poslání? Proč některé z postav mají podivné sny? Co
si Nikolaj v minulosti prožil? Jaké problémy má Mara? Koho si Tomáš zvolí
a bude mít vůbec na vybranou? Jak do toho všeho zapadá milá Anna? O co jde
Karolíně Hejdukové a jejímu nevlastnímu synovi Johanovi, který je slepý? A
jakou roli v tom všem má pes Lucius?
Jak jsem už řekla,
kniha se nečte úplně snadno a to může mnohé odradit, ale pokud jí dáte šanci a
propletete se složitostí vztahů, poznáte jednotlivé postavy, které si vás
získají. Jde totiž o naprosto běžné lidi, dva architekti, fotografka a
kuchařka, které potkáváte na ulici. Mají své problémy, které často neumějí
řešit, a tak jim s nimi pomáhá jejich terapeut Michal.
Jeho role v příběhu
je zvláštní, obklopuje je totiž jakési mystérium a již od začátku tušíte, že s tímhle
chlapem není něco v pořádku. Během četby se jeho pravá tvář odhalí a možná
vás to překvapí, anebo také nikoliv. Jeho pravá podstata vnáší do knihy tajemno
i otázku náboženství, což ale není nikterak divné, protože Nikolaj je pravoslavný
věřící, Anna je Židovka a okolo Michala se potuluje otec Serafim. Jde o zajímavou
směsici, která zákonitě musí vést k otázce víry. Podivností okolo Michala je
však více, třeba i ten mrtvý pařez na jeho zahradě, z kterého vyrůstá živá
větvička. Že by zázrak? Nebo to znamená naději pro lidstvo?
„Dělat věci s láskou je to vůbec nejdůležitější,“ prohlásil stařec. „Jinak snad nemá smysl se do nich ani pouštět.“(str. 106)
Nikolaj je dost záhadný, ale je to hodně
tím, že Rus, takže pochází z jiné kultury. Má však svá tajemství, s kterými
musí bojovat.
Tomáš pochází z Valašska, na první
pohled je sice nenápadný, ale zároveň na sebe umí upoutat pozornost a rád si
jde za svým.
Mara si sebou životem vleče trápení
minulosti, z které se doopravdy nikdy nedostala a své chyby opakuje stále
dokola. Jinak je ovšem talentovaná a velice krásná, což jí přidělává potíže s
muži, ke kterým se dokáže chovat dosti zle.
Anna je milá, pracovitá osůbka, která
v sobě má velkou sílu, jen ji v sobě ještě pořádně neobjevila.
Velkou roli v příběhu
také hrají sny, které se zdají některým z postav. Často jde až o noční
můry, ze který se dá zachránit jedině probuzením. Co však znamenají a jaký mají
význam? Michal se podle rozboru jednotlivých snů snaží postavám radit, ale ne
vždy mu to vyjde, protože Nikolaj, Tomáš, Mara i Anna mají svou vlastní hlavu a
jeho radami se málokdy řídí.
Neklidně usnula. Ve spánku ji rušil havran, který nad ní s hlasitým krákáním lítal a pořád na ni dorážel. Odháněla ho, jak mohla. Dneska ne, dej mi pokoj. Byl vytrvalý a nad ránem nad ní stejně získal převahu. Letěli spolu nad zalesněnou krajinou. Hluboko dole pod nimi vlci rvali nějaké velké zvíře, které příšerně naříkalo skoro lidským hlasem…(str. 161)
Kdybych měla knihu
zařadit do jednoho žánru, tak to nedokážu, protože celé dílo je jedna velká
podivnost, která má kouzlo magický realismus, romantismu, humoru a tajemna,
které v určitých chvílích přechází do „hororu“, protože všechno má dvě
odvrácené tváře. Kde je dobro, musí být i zlo. Dokonce i v zahradě Ráje
byl kromě Adama, Evy a Boha, také Ďábel v podobě hada. Když se nad tímto
přirovnáním zamyslíte, uvědomíte si, že ten had nebyl zlosyn, ale spíše
pokušitel, který ponoukal lidem, aby okusili plod ze stromu poznání. I zde v knize
se podobná postava objevuje, i když je dobře skryta, takže rozeznat její úmysly
je hodně těžké.
Každá kapitola je
uvedena citáty z různých děl – Medvídek Pú, Alenka v říši divů,
Bible, Rusalka i folklóru a pořekadla. Navíc se po jednotlivých kapitolách
střídají postavy jako vypravěč, proto máme možnost spatřit děj knihy z různých
úhlů pohledu. Každá postava do příběhu dává něco ze sebe a tím knihu posouvá
kupředu.
„Medvídek Pú řekl, že ta chvíle před svačinou, ještě než ji sníš, je na celé věci to nejhezčí,“ nadhodila a trochu se usmála.(str. 169)
Určit, pro koho se
kniha hodí, není vůbec snadné. Ale pokud máte rádi tajemno, náboženské rozpravy
o víře i naději, různé vztahové patálie a nevšední zážitek z hlubokého příběhu,
pak je Zahrada: Sféra pro vás to pravé. Kniha si čtenáře dokáže získat, a pokud
jednou propadnete jejímu kouzlu, tak už ji neodoláte a rádi se oddáte propracovanému
příběhu.
Zahrada: Sféra je
vynikajícím úvodem a jsem velmi zvědavá, co přinesou další díly této série.
Knihu mohu jedině doporučit, jde o výjimečné dílo.
Název: Sféra
Série: Zahrada (1. díl)
Autor: Jana Richterová
Počet stran: 312
Vydal: Kruh, 2013 (1. vydání)
Komentáře
Okomentovat
Velmi děkuji za váš komentář.