pondělí 29. února 2016

Zahrada: Sféra – Jana Richterová

Na tuhle knihu mě upozornila Narciska už před časem, ale pořád jsem váhala, ani nevím proč. Zahrada: Sféra je prvotina české spisovatelky Jany Richterové a rozhodně má své kouzlo, které si čtenáře buď získá (jako se to stalo mě), nebo odpudí. Kniha se totiž nečte zrovna snadno, hlavně z počátku mi trvalo, než jsem si na styl zvykla, ale pak už jsem se od stránek nemohla odtrhnout.


Dva architekti Nikolaj Alexandrovič a Tomáš mají svou firmu, znají se s terapeutem Michalem Zahradníkem, u kterého Nikolaj bydlí a zároveň se k němu chodí vypovídat. Do stojatých vod vnese rozpor krásná fotografka Mara, která také navštěvuje Michala a trápí jí její vlastní problémy z minulosti. Nikolaj se do Mary zamiluje, jenže se mezi nimi stane cosi podivného a přestanou spolu mluvit. Jenže ještě předtím Mara přijme zakázku u jejich firmy a zaujme Tomáše, se kterým se Mara dá dohromady. Nikolaj pochopitelně trpí. Michal mu chce pomoci, a tak je všechny seznámí s Annou, která je výborná kuchařka a majitelkou místního bistra. Tím se všechno změní a osudy těchto čtyř postav se pevně propletou…

Kdo je Michal a jaké je jeho poslání? Proč některé z postav mají podivné sny? Co si Nikolaj v minulosti prožil? Jaké problémy má Mara? Koho si Tomáš zvolí a bude mít vůbec na vybranou? Jak do toho všeho zapadá milá Anna? O co jde Karolíně Hejdukové a jejímu nevlastnímu synovi Johanovi, který je slepý? A jakou roli v tom všem má pes Lucius?

Jak jsem už řekla, kniha se nečte úplně snadno a to může mnohé odradit, ale pokud jí dáte šanci a propletete se složitostí vztahů, poznáte jednotlivé postavy, které si vás získají. Jde totiž o naprosto běžné lidi, dva architekti, fotografka a kuchařka, které potkáváte na ulici. Mají své problémy, které často neumějí řešit, a tak jim s nimi pomáhá jejich terapeut Michal.
Jeho role v příběhu je zvláštní, obklopuje je totiž jakési mystérium a již od začátku tušíte, že s tímhle chlapem není něco v pořádku. Během četby se jeho pravá tvář odhalí a možná vás to překvapí, anebo také nikoliv. Jeho pravá podstata vnáší do knihy tajemno i otázku náboženství, což ale není nikterak divné, protože Nikolaj je pravoslavný věřící, Anna je Židovka a okolo Michala se potuluje otec Serafim. Jde o zajímavou směsici, která zákonitě musí vést k otázce víry. Podivností okolo Michala je však více, třeba i ten mrtvý pařez na jeho zahradě, z kterého vyrůstá živá větvička. Že by zázrak? Nebo to znamená naději pro lidstvo?
„Dělat věci s láskou je to vůbec nejdůležitější,“ prohlásil stařec. „Jinak snad nemá smysl se do nich ani pouštět.“
(str. 106)
Nikolaj je dost záhadný, ale je to hodně tím, že Rus, takže pochází z jiné kultury. Má však svá tajemství, s kterými musí bojovat.
Tomáš pochází z Valašska, na první pohled je sice nenápadný, ale zároveň na sebe umí upoutat pozornost a rád si jde za svým.
Mara si sebou životem vleče trápení minulosti, z které se doopravdy nikdy nedostala a své chyby opakuje stále dokola. Jinak je ovšem talentovaná a velice krásná, což jí přidělává potíže s muži, ke kterým se dokáže chovat dosti zle.
Anna je milá, pracovitá osůbka, která v sobě má velkou sílu, jen ji v sobě ještě pořádně neobjevila.

Velkou roli v příběhu také hrají sny, které se zdají některým z postav. Často jde až o noční můry, ze který se dá zachránit jedině probuzením. Co však znamenají a jaký mají význam? Michal se podle rozboru jednotlivých snů snaží postavám radit, ale ne vždy mu to vyjde, protože Nikolaj, Tomáš, Mara i Anna mají svou vlastní hlavu a jeho radami se málokdy řídí.
Neklidně usnula. Ve spánku ji rušil havran, který nad ní s hlasitým krákáním lítal a pořád na ni dorážel. Odháněla ho, jak mohla. Dneska ne, dej mi pokoj. Byl vytrvalý a nad ránem nad ní stejně získal převahu. Letěli spolu nad zalesněnou krajinou. Hluboko dole pod nimi vlci rvali nějaké velké zvíře, které příšerně naříkalo skoro lidským hlasem…
(str. 161)
Kdybych měla knihu zařadit do jednoho žánru, tak to nedokážu, protože celé dílo je jedna velká podivnost, která má kouzlo magický realismus, romantismu, humoru a tajemna, které v určitých chvílích přechází do „hororu“, protože všechno má dvě odvrácené tváře. Kde je dobro, musí být i zlo. Dokonce i v zahradě Ráje byl kromě Adama, Evy a Boha, také Ďábel v podobě hada. Když se nad tímto přirovnáním zamyslíte, uvědomíte si, že ten had nebyl zlosyn, ale spíše pokušitel, který ponoukal lidem, aby okusili plod ze stromu poznání. I zde v knize se podobná postava objevuje, i když je dobře skryta, takže rozeznat její úmysly je hodně těžké.

Každá kapitola je uvedena citáty z různých děl – Medvídek Pú, Alenka v říši divů, Bible, Rusalka i folklóru a pořekadla. Navíc se po jednotlivých kapitolách střídají postavy jako vypravěč, proto máme možnost spatřit děj knihy z různých úhlů pohledu. Každá postava do příběhu dává něco ze sebe a tím knihu posouvá kupředu.
„Medvídek Pú řekl, že ta chvíle před svačinou, ještě než ji sníš, je na celé věci to nejhezčí,“ nadhodila a trochu se usmála.
(str. 169)
Určit, pro koho se kniha hodí, není vůbec snadné. Ale pokud máte rádi tajemno, náboženské rozpravy o víře i naději, různé vztahové patálie a nevšední zážitek z hlubokého příběhu, pak je Zahrada: Sféra pro vás to pravé. Kniha si čtenáře dokáže získat, a pokud jednou propadnete jejímu kouzlu, tak už ji neodoláte a rádi se oddáte propracovanému příběhu.
Zahrada: Sféra je vynikajícím úvodem a jsem velmi zvědavá, co přinesou další díly této série. Knihu mohu jedině doporučit, jde o výjimečné dílo.

Název: Sféra
Série: Zahrada (1. díl)
Autor: Jana Richterová
Počet stran: 312
Vydal: Kruh, 2013 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.