Smrťák Harry: Případ ztracených duchů – Sonja Kaiblinger

Dobrodružný příběh pro děti, který dokáže pobavit. Dvě děti a smrťák Harry musí odhalit, kam mizejí duchové a porazit zloducha... Dokáží to?


Jedné noci se v Ředkvičkové ulici přihodí něco, co naruší stereotypní rutinu, zemře pan Olsen a do jeho zahrady vejde podivná postava v černém s kapucí a se síťkou na motýly, jenž následně chytí duši pana Olsena a uzavře ji do sklenice od okurek. Celé to z okna svého pokoje pozoruje Ota a rozhodne se přijít záhadě na kloub.
Ota je sice úplně obyčejný kluk, který se po ztrátě rodičů nastěhoval ke své tetě Sharon a mohl by tu vést normální život, kdyby ovšem v jejich domě nebydleli tři duchové – sir Tony, Bert, Molly a netopýr Vincent, který je duchem jenom napůl. Ota totiž z nějakého nevysvětlitelného důvodu dokáže duchy vidět a mluvit s nimi. Asi by se z toho musel zbláznit, ale naštěstí má skvělou spolužačku Emilku, která na duchy věří, takže s Otou kamarádí.
Jenže potíže teprve začínají… Tou záhadnou postavou se síťkou na motýly je totiž smrtka Harold, ale s oběma dětmi se rychle spřátelí. Pak se však ztratí jeden z duchů a Ota ho musí rychle najít…
Kdo unáší duchy? Dělá to snad smrťák Harold? Nebo to nějak souvisí s nově otevřeným strašidelným parkem Scaryland?
.................................

Zábavný příběh s příměsí hororu pro děti okolo 10 let, které se nebojí duchů, rádi podnikají dobrodružství a milují legraci. Velikost písmen tomu odpovídá a navíc je text doplněn o mnoho ilustrací, které dokreslují děj knihy. Vlastně jde jen o malůvky na okraji stránky, ale k příběhu se to skvěle hodí.

O hlavní postavě by se dalo hodně polemizovat, podle názvu knihy by se dalo čekat, že jí bude smrťák Harold, ale podle děje bych řekla, že jí je Ota. Ale hlavní je, aby všechno klapalo, jak má a to v knize rozhodně odpovídá, takže sice je příběh trochu strašidelný, ale nejdůležitější je zábava a humor.
Není to vážně ujeté? Právě dává smrťákovi povolení ke vstupu a používání portálu na onen svět, o jehož existenci neměl ještě před několika minutami ani tušení.
(str. 58)
Ota vždy rád četl horory, ale nikdy by ho nenapadlo, že duchové opravdu existují. To zjistil hned po nastěhování k tetě Sharon, kde v domě žijí tři duchové – sir Tony, Bert a Molly, no a ještě netopýr Vincent, který sice zemřel, ale tak docela se duchem nestal, jelikož ho všichni vidí. Nikdo Otovi ještě nevysvětlil, jak je možné, že má tuto schopnost, nebo zda je jediný, kdo vidí duchy. Naštěstí kamarádí s Emilkou, která je hodně výstřední dívka a tak Otovi věří, i když duchy sama nevidí.


Smrt, známá jako „ta s kosou“ není pouze jedna, protože v dnešní přelidněné době by nestačila všechny duše „odbavit“ na onen svět, a tak je mnoho smrťáků, kteří mají černé uniformy, vozítka, hromadu lahví od okurek a síťku na motýly, do které chytají duše (ta má podobu svítící koule).

Harold pracuje pro IPD (Institut přípravy duší) jako smrťák už 520 let a působí trošku směšně, přestože z něho může jít i hrůza. Je to „kostra“ v oblečení, jen místo kosy má síťku, ale celý je takový ošuntělý. Už jeho vozítko je něco strašlivého, div, že to stále jezdí. Pořád si stěžuje, že bere málo peněz, ale s prací nemůže jen tak skončit, protože to má své důvody. Většinou je neviditelný, ale pokud chce, tak se dokáže zviditelnit. Ani Harold netuší, jak je možné, že ho Ota vidí.
„Tak zaprvé nejsem žádný duchu,“ ohradil se Harold, jako by ho ten výraz vysloveně urazil. „A zadruhé, moje práce to s sebou prostě nese,“ obrátil oči v sloup. „Tu a tam navštívíme někoho, kdo se vydal po nesprávné cestě. Abychom ho vyděsili – a napravili.“
„Fakt?“ nestačila Emilka žasnout.
„Znáš tu historku, jak o vánocích tři tajemné bytosti navštíví toho zloducha, co jsem zapomněl, jak se jmenuje? Ve skutečnosti to byli samozřejmě smrťáci.“ Harold hrdě přikývl. „A jestli na tom ti chudáci byli stejně jako já, ani jim ty přesčasy nakonec nikdo nezaplatil. Dokonce ani o vánocích.“ Hluboce si povzdechl. „Ale já radši běhám po světě neviditelný. Jinak lidi hrozně civí. Kromě Halloweenu. To si mě nikdo ani nevšimne.“
(str. 79-80)
Duch vznikne, když se duše zemřelého duše nedostane včas na onen svět. Prostě ve světě lidí uvízne a už nemůže dál, ale duchové (tedy ti, s kterými jsme se setkali) se zdají být neškodní a možná i trochu líní. Chtějí svůj klid a drží se svého místa, jenže jak je vidět, mohou být také uneseni…


Pro dobrodružství a napětí nemusíme chodit moc daleko, protože i smrt pana Olsena je svým způsobem strašlivá. Kdo je tady zloduch? Zpočátku tak může vypadat sám Harold, ale až ho trochu poznáte, zjistíte, že není zlý. On je prostě smrt, která jen odnáší duše, ale nikoho nezabijí.
Kdo tedy krade duchy?

Jen mě trochu zaráží výška smrťáka, protože když se všude podíváte na ilustrace, tak je jen o maličko větší než děti okolo jedenácti nebo dvanácti let, což je trochu divný. A nebo to bude tím, že je příběh pro děti a já jsem hrozný šťoural.

Kniha se čte téměř sama a děti si jí určitě náležitě užijí. Pro dospělejší čtenáře to může být lehká a zábavná oddychovka.

Hodnocení: 80%

Název: Smrťak Harry: Případ ztracených duchů (orig. Scary Harry – Von allen guten Geistern verlassen, 2013)
Autor: Sonja Kaiblinger
Ilustrace: Fréderic Bertrand
Překlad: Eva Kadlecová
Vazba: Vázaná
Počet stran: 240
Vydal: CPress, 2015 (1. vydání)
Doporučená cena: 199 Kč

Komentáře

  1. Mám chuť si tuhle knihu půjčit v knihovně od doby, co jsem ji poprvé zaznamenal. Obálka i ilustrace totiž vypadají super a už nějakou chvíli jsem si nepřečetl dětskou knihu :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já ji měla taky půjčenou z knihovny, ale moc se mi líbila, takže si pořídím domů, abych se k ní mohla vracet. :-) To já dětské knihy občas čtu, když na ně mám nápadu, obvykle to jsou skvělé oddychovky. ;-)

      Vymazat

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.