Na slovíčko s blogerem - HOLKAMODROOKATA

Kdo bude má dnešní oběť do Na slovíčko s blogerem? Jedna moc milá blogerka, která pracuje jako knihovnice a já jí moc děkuji, že to se mnou vydržela a odpověděla na všechny mé otázky (někdy až trochu dotěrné). :-)

Ještě než začneme, tak jen pár slov o Na slovíčko s blogerem. Rozhodla jsem se vám mírně přiblížit zajímavé blogery, které mají různorodé zájmy a jejich blogy jistě stojí za přečtení. Vždy jim položím několik otázek, nejen ohledně jejich blogu a trochu si popovídáme...

Jitka K. vede svůj blog HOLKAMODROKATA od ledna 2014 a najdete zde nejen knižní recenze, ale také občas nějaké tvoření, takže určitě se k ní koukněte, jelikož věřím, že stojí za pozornost.

Prozradíš nám něco o sobě?

Narodila jsem se ve znamení lva mamince k svátku. Vyrůstala jsem a v současné době i žiji v Prostějově. Studovala jsem v Kroměříži a v Liberci a na obě města mám dodnes krásné vzpomínky. Pracuji jako knihovnice v prostějovské knihovně. Jsem vdaná a mám dvě naprosto skvělé děti. O domácnost se dělím ještě s kočkou Alžbětou a dvěma exempláři agamy vousaté. Miluju knížky, jídlo a tancování. Ani v jedné z těchto věcí nemám vyhraněný styl, hrozně ráda zkouším nové věci a experimentuji. Nacházím čtyřlístky. Doma jich mám několik set. Umím pár základních frází ve znakové řeči. Ujíždím na botičkách, i když poslední dobou se dost krotím. Nejoblíbenější barva je fialová. I když jsem z Moravy, nesnáším slivovici. Když doma najdu pavouka nebo berušku, dám jim kázání a opatrně je vynesu ven. Komáry, mravence a moly bez milosti vraždím. Nehraju na žádný hudební nástroj, neumím zpívat a obdivuji ty, co něco takového umí. Nejdou mi míčové hry a v životě jsem nepochopila, jak se počítá tenis a nastavuje clona na foťáku. Mám skvělou mladší sestru, a i když se občas neshodneme, mám ji moc ráda. Když jsem nervózní, hodně mluvím. Děsí mě ticho a uzavřené prostory. Ráda se hrabu v záhoncích. Nehty si stříhám na krátko, žádný lak. Umím uplést ponožky a zvládnu vyrobit vrbovou píšťalku.

Vzpomeneš si na to, jak ses dostala k blogování? Proč sis založila blog?

S blogováním jsem začala kvůli svojí současné práci. Mám kamarádku blogerku a ta mě přivedla na myšlenku, začít psát o tom, co čtu. Původně to měl být spíš takový čtenářský deník, nic velkého. Knihovnice doporučuje nebo tak. Postupně se k tomu však přidávaly další věci. Vaření, tvoření, čtení s dětmi, soutěže…. A už to tak nějak nešlo zastavit. :-)

Co všechno čtenáři nyní najdou na tvém blogu?

V současné době má můj blog několik směrů do kterých se rozbíhá. Najdete na něm čistě knižní recenze, ale taky nejrůznější tvoření z papíru, recenze na knížky, které čtou moje děti a taky moji milovanou rubriku jídlo z knih.

Připravuješ si recenze na papír, nebo je rovnou píšeš na počítači? A tvoříš je hned po dočtení knihy, nebo až s malým odstupem?

Recenze píšu rovnou do počítače. Snažím se zachytit první dojem hned po dočtení. Potom článek ještě pár dní piluju. Zajímavé pasáže z knížek si většinou fotím do mobilu. Celý ten proces je velice rychlý a živý. To mě asi na blogování baví nejvíc.

Kde bereš nápady k psaní článků? Co tě motivuje k tvoření blogu?

Můj blog z převážné části tvoří recenze na knihy. Velkou inspirací je pro mě hlavně práce. Nápady na ostatní věci přicházejí tak nějak samy, cestou.  A co mě motivuje? Hlavně čtenáři. Je super, když mi někdo napíše, že jsem ho nějak inspirovala. To je asi největší odměna.

Chodíš si občas do knihovny? A máš odtamtud nějaký zajímavý zážitek?

V knihovně trávím 5 dní v týdnu, 8 hodin denně. Zajímavých zážitků mám hromadu, ale spíš z pohledu knihovnice než čtenáře. Nejvíc mě asi dostala jedna starší dáma, která si přišla vypůjčit wikipedii. Paní byla ve své žádosti velice zatvrzelá a asi 10 předlouhých minut mi trvalo, než jsem jí vysvětlila, že wikipedii opravdu nemáme, že je to internetová encyklopedie nikoli papírová kniha.

Vždy jsi snila o tom, že budeš pracovat s knihami a staneš se knihovnicí? Nebo jak ses k tomuto povolání dostala?

Nikdy jsem nesnila o tom, že se stanu knihovnicí. Jako malá jsem si představovala, že budu princeznou, holičkou, nebo zvěrolékařkou. Nakonec jsem vystudovala střední školu sociálně zdravotní a vysokou mám oděvku. Pracovala jsem jako mistrová na šicí dílně, jako marketingová analytička, organizovala jsem zkoušky zvláštní odborné způsobilosti, dělala jsem účetnictví a jednu dobu jste mě mohli potkat i jako pokladní v supermarketu. Do konkurzu na knihovnici jsem se přihlásila před dvěma lety po rodičovské dovolené. Nejspíš jsem zaujala všestranností, možná zapůsobilo charisma, kdo ví. Zkrátka a dobře teď mám práci, do které chodím moc ráda a která mě baví.

Můžeš čtenářům prozradit, co všechno obnáší práce knihovnice?

Mě osobně najdete na půjčovně pro dospělé. Je to především práce se čtenáři a péče o knižní fond. To je asi taková ta hlavní pracovní náplň. K tomu patří i organizování a vymýšlení různých akcí, soutěží, školení pro čtenáře, zkrátka co je zrovna potřeba. Například příští týden vyrážíme do terénu organizovat zábavné dopoledne pro seniory.  Od října budu opět přednášet s kolegyněmi seniorům o počítačích. Do toho různé přednášky, vernisáže, propagace knihovny, prostě od všeho tak nějak kousek.

Byla jsi vedena ke čtení od dětství? Nebo jak ses dostala ke knihám?

Jako malá jsem byla oplácaná přemoudřelá holčička, která do kolektivu moc nezapadala. Knížky byly pro mě únik. Nejlíp mi bylo na podlaze na starém koberci, který voněl prachem a naftalínem proti molům, před babiččinou knihovnou. Defoe, Jirásek, Němcová, Herriot, Smith, Rudolf, Kolárová, Loukotková…. Tohle prostě byla moje zašívána.

Knihy mi dělaly společnost i na střední. Každý den jsem do školy dojížděla 2 hodiny autobusem a to nemluvím o hodinách, které jsem strávila čekáním na nádraží. V autobuse jsem se naučila nejenom číst, ale i učit a psát úkoly. Doteď se mi nejlíp studuje za jízdy.

Dáváš přednost některému žánru, nebo přečteš všechno, na co narazíš?

Ve čtení nejsem nijak zvlášť vyhraněná. Buď mě příběh něčím zaujme, nebo ne. Většinou se snažím žánry střídat. Knížky mě dost ovlivňují, a když si čtu například dlouho o vraždách, jsem pak v kontaktu s lidmi lehce paranoidní.

Máš nějakou oblíbenou knihu, kterou můžeš doporučit?

Málokterou knihu vezmu do rukou víckrát, ale je pár výjimek, ke kterým se ráda vracím. Mezi ně patří hlavně knížky od Fulghuma. Ty můžu pořád.

Kde nejčastěji čteš?

Rozhodně v posteli. Jsem zkrátka librokubikularista a nestydím se to říct.

Co máš raději – čaj nebo kávu?

Kafe, kafe a jedině kafe. Jsem taková holka kafe a mlíko.

Účastníš se knižních srazů? Nebo dáváš přednost přátelskému setkání tzv. „mezi čtyřma očima“?

Málokdy se urvu z práce a od rodiny, ale občas na nějaký ten srázek zajdu. Je fajn si popovídat s podobně naladěnými lidmi. Aspoň si přiřadím k blogům jména a tváře. Na říjen bych ráda připravila knižní sraz u nás, v Prostějově, tak snad se zadaří.

Jaké jsou tvé zájmy kromě čtení? Co ráda děláš ve volném času?

Volného času většinou moc nemám. Kromě čtení si ráda zajdu někam s kamarádkami na kávičku, na vínko, na vernisáž, na koncert nebo do divadla. A když kamarádky nemají čas, tak většinou doma něco kutím, nebo vařím, peču. To je pro mě asi největší relax.

Používáš k propagaci blogu sociální sítě? Prozradíš, kde všude tě najdeme?

Poslední dobou jsme si moc oblíbila instagram. Líbí se mi komunikace pomocí obrázků. Najdete mě ale taky na facebooku, twitteru a pinterestu.

Chceš na závěr ještě něco vzkázat čtenářům a knihomolům?

Dělejte věci naplno, s nadšením, vášní a užívejte si každou chvilku. Pak budete šťastní. 

Tak to byla Jitka K. z blogu HOLKAMODROOKATA, a já mockrát děkuji za skvělý rozhovor.