Robert Schumann: Hudba pro Kláru - Elizabeth Subercaseaux

Dojemně krásný příběh velké lásky a nadání hudbě, který v sobě má citlivost i hloubku, jenž osloví nejednoho čtenáře...

Klára Wiecková a Robert Schumann se poprvé potkali v domě jejího otce, kam se Robert přišel učit a vzdělávat. Ovšem stačil jediný tón a oba se do sebe zamilovali. Láska k hudbě oba spojovala a podnítila i jejich vztah- Klářin otec byl však proti, a tak oba zamilovaní mladí lidé museli za svou lásku bojovat a nakonec se jim podařilo překonat všechny překážky, které jim nastražil život i její otec. Mohlo by se zdát, že pak už je čeká jenom štěstí... Z Roberta se stal geniální hudební skladatel, který však není širokým obecenstvem pochopen, píše totiž hudbu jinak, než je v té době zvykem. Přesto s Klárou koncertují po celé Evropě, a to vede k Robertově vyčerpanosti. Neustálé napětí a stres se na jeho duševním stavu podepíše, a poté se Robert zhroutí, je Klára nucena nechat svého manžela umístit do léčebny pro duševně choré...

Je Robert skutečně šílený? A dokáží tuto další nástrahu života překonat? Bude Robert a Klára opět spolu a šťastni společně s jejich dětmi?

...........................

Hudba pro Kláru se na první pohled jeví jako romance, ale není tomu tak. Je to neodolatelný příběh o síle lidského ducha, hudbě a lásce k rodině. Robert s Klárou museli mnohé překovat, aby mohli být spolu. Jenže od začátku knihy má čtenář černou předtuchu, že tenhle příběh se happyendu nedočká...

Ale položme si otázku, čemu se může říct „šťastný konec“? Že se milenci vezmou a mají děti? Plně se oddají svému nadání a hudbě? To vše Robert s Klárou učinili, přestože byl každý z nich úplně jiný. A přesto jim do cesty vstoupila duševní choroba a možná i smrt. Může ovšem velkou lásku něco rozdělit a přemoct?

„Hrajte pokaždé v klidu, jako by vám patřil všechen čas světa, jako byste plula po křišťálově průzračné vodě.“

(str. 22)

Klára se na počátku příběhu jeví jako citlivá dívka, která má velké hudební nadání a potřebuje pevnou otcovu ruku, aby jí vedla. Jakmile ovšem potká Roberta, tak mnohokrát všem dokáže, jak silná dokáže být. Postaví se otci, který jejich vztahu nepřeje, obětuje život i kariéru pro Robertův geniální talent. Ale nejtěžší zkouška na ni čeká v době, kdy je Robert odloučen od rodiny a je umístěn v sanatoriu. Tehdy Klára dokázala, jaká síla se v ní skrývá, protože se nevzdá, snaží se vychovávat děti, koncertovat a vytrvat v lásce ke vzdálenému Robertovi, přestože to všechno pro ni muselo být velmi těžké.

Robert v sobě měl tak veliký geniální talent pro hudbu, že jej málokdo dokázal pochopit. Jeho skladby nezapadaly do tehdejšího trendu a kritika je často odepsala, ale problém tkvěl v nepochopení jeho hudby a také jeho samotného. Měl velmi složitou povahu, ale citlivou a vnímavou duši, která potřebovala oporu, aby se nerozpadla. Tou kotvou v životě pro něho byla jeho Klára, která jej chápala a podporovala, jak jen to bylo možné. Proto pro něho bylo odloučení od ní velmi těžké.

Zdá se mi, že jeho duševní choroba tkvěla v tom, že se Robert až příliš oddal hudbě a nervově se zhroutil po dlouhodobém vypětí. Ale pak tu bylo také nepochopení lékaře, který se nezajímal o hudbu a chtěl svého pacienta vyléčit za každou cenu, a tak hledal chorobu v Robertově projevech a gestech, které ovšem dělal celý život a byly součástí jeho geniální osobnosti. Ano, Robert byl trochu paranoidní, ale myslím si, že několikaleté odloučení od rodiny a hlavně od jeho lásky Kláry v něm tuto nedůvěru vůči světu jedině prohloubilo... Může vůbec průměrný psychiatr pochopit mysl genia?

Následujícího ráda jsem se probudil s neodolatelným přáním zahrát si na klavír, zdálo se mi to neodkladné, musel jsem najít klavír za každou cenu. Rychle jsem se oblékl a šel se poradit s hostitelkou. Byla mou dychtivostí překvapena a zeptala se mě, zda se napřed nechci nasnídat.

Odvětil jsem jí něco v tom smyslu, že můj hlad může uspokojit jen hudba, a ona mi vysvětlila, kde najde obchod s klavíry.

(str. 37)

Kniha je napsaná jako vyprávění již zestárlé Kláry, je obklopena dětmi a vnoučaty, a vzpomíná na svůj život, lásku, hudbu a Roberta. A také máme možnost vidět příběh i z pohledu Roberta, který je zavřený v léčebně pro duševně choré a ve svých myšlenkách znovu prožívá své úspěchy, lásku k hudbě, ale hlavně může být díky svým vzpomínkám opět s Klárou.

Děj tak tvoří několik vrstev i časových linií, které společně pozvolna plynou, aby se v závěru střetly a dokončily příběh o velké lásce ke svému milovanému i k hudbě. Přesto působí přehledně a čtenář si vychutnává dojemný a silný román, který se svou hloubkou zapíše do paměti. A tak se může stát, že i po dočtení poslední stránky se budete v myšlenkách k tomuto příběhu vracet a obdivovat nádherně napsané životní osudy Roberta Schumanna a jeho Kláry.

Je klišé říct, že všechno má svůj čas. Ale v mém případě čas na četbu Goetha přišel, teprve když jsem byla už poměrně stará. Román Spřízněni volbou mi leží na nočním stolku už několik let. Za nocí, kdy mě vzpomínky na Roberta bolí, jako by od jeho smrti uplynula hodina, jej otevřu a znovu se dojímám u posledního odstavce.

Zde odpočívají milenci, bok po boku. Nad jejich hroby se rozprostírá klid. Z nebeské klenby na ně shlíží andělé, tak čistí a klidní, jejich bližní. Jak nádherná to bude podívaná v den, kdy se společně zase probudí.

(str. 100)

Robert Schumann: Hudba pro Kláru je román napsaný excelentně, čtenáře jeho četba úplně pohltí, nedokáže se od stránek odtrhnout a má možnost se vžít do hlubokého a procítěného příběhu. 
Knihu mohu doporučit všem jako něco mimořádného.

Hodnocení: 100 %

Velice děkuji Knihcentrum.cz za poskytnutí výtisku k recenzi.

Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Robert Schumann: Hudba pro Kláru

Název: Robert Schumann: Hudba pro Kláru (orig. La música para Clara, 2014)

Autor: Elizabeth Subercaseaux

Překlad: Jana Suchánková

Vazba: Vázaná s přebalem

Počet stran: 352

Vydal: Metafora, 2015 (1. vydání)

Doporučená cena: 379 Kč