Naše Vánoce
Vánoce jsou za
dveřmi, ještě zítra a ve středu si je již Štědrý den. Narciska mi se svým „Vánočním vzpomínáním“ připomněla dětská léta, kdy Vánoce byly bílé (někdy až moc, ale ty
haldy sněhu mi vážně chybí) a hlavně pořádně mrzlo. Táta nám kolikrát udělal
malé kluziště na zahradě, kdy tam několik dní vyléval vodu a tvořil led,
abychom se já, sestra a bratr mohli sklouznout. Jo, to byly časy, teď když
kouknu z okna, tak mi to připomíná spíše podzim, než zimu. Ach, jo!
Vzpomínám na
Mikuláše, kdy se mamka s Helenkou (má starší sestra) převlékly za Mikuláše
a čertici, tehdy jsem to pochopitelně nevěděla a schovávala se pod křeslem, aby
na mě ta děsivá čertice nemohla. :-)
Vzpomínám na
vánoční cukroví, které pekla mamka, sestra vykrajovala linecká kolečka a já
plnila formičky na pracny či ořechy. Ale mé milované vanilkové rohlíčky dělala
mamka, já dohlížela a po upečení obalovala v cukru, samozřejmě se to
neobešlo bez ochutnávky. Jo, Vánoce bez rohlíčků být nemohly, to by nešlo.
Náš děda rád
cukroví ochutnával už v předstihu, přestože se pečlivě ukládala do krabic
a schovávalo ve špajzu. Děda byl ovšem vynalézavý a uměl si poradit. Dodnes
nechápu, jak se mu podařilo v ten jeden rok „vyšplhat“ až ke stropu, kde
byly rohlíčky a všechny je spořádat. Jeho slova nezapomenu: „Já dojedl jen ten
zbyteček.“ :-) A to se vanilkové rohlíčky pekly ve velkém, alespoň tři nebo
čtyři plechy! No, taková svačinka. :-) Co tedy máma mohla dělat? Rohlíčky byly
v dědově břichu a já bulela, že chci rohlíčky. A tak v noci 23.
prosince (ano, stalo se to večer před Štědrým dnem) máma uplácala těsto a pekla
ještě rohlíčky. Takže ráno, když jsem vstala, tak už byly napečené a řeknu vám,
že to byl ten nejkrásnější dárek, který jsem mohla dostat. Také to byl důkaz
toho, že Ježíšek prostě musí existovat a dělá zázraky! :-)
Vzpomínám na adventní
kalendář, který mi máma naplnila sladkou čokoládou (ano, vyhrála si a nalévala do
plastových formiček čokoládu) a já poctivě odpočítávala den po dni, až konečně
jsem se dostala k čokoládovému stromečku. „Hurá, Štědrý den je tu!“ jásala
jsem a všechny budila už kolem šesté ráno, abychom všechny přípravy stihli.
Vždyť nás ještě čekalo plno práce, ne? I když teď, když na to vzpomínám, tak všichni
mé nadšení z Vánoce se mnou nesdíleli, a třeba bráchu jsem z postele vyháněla
na několikrát. :-)
Vzpomínám na Štědrý
den, když jsem vyskočila z postele a všechny budila hodně brzy. K snídani
jsme měli rozpečené rohlíky (nevím, zda je znáte – rohlíky se dají na chvíli do
vyhřáté trouby a jsou krásně křupavé) se sýrem a horké kakao (vážně kakao,
žádné Granko – tehdy ještě nebylo nebo teprve začínalo, ale kvalitnímu kakau se
nevyrovná).
Táta přinesl do
obýváku živý stromeček a společně s ním a sestrou jsem ho zdobila, brácha
taky pomáhal. Svíčky ani prskavky jsme na něm nikdy neměli, nahradily je první blikající
světýlka, pak jsme přidali různé skleněné ozdoby a blýskavé řetězy. U nás se
neschovával, jako v některých rodinách, ale pěkně jsme ho ozdobili, aby se
líbil Ježíškovi. To bylo důležité, kdyby se mu totiž nelíbil, tak by pod něj třeba
nemusel dát dárečky!
Dopoledne se
připravoval k obědu „Kuba“, zároveň se pekl kapr k večeři, salát už byl
od večera hotový jen se promíchával a ještě se vařila rybí polévka k večeři.
Přes den jsme nesměli jíst maso, abychom večer viděli zlaté prasátko. Práce
bylo dost, a tak jsem mamce a sestře v kuchyni pomáhala, třeba obalovala
kapra.
Jen jeden rok
musela mamka pro mě dělat řízky, protože jsem odmítla jíst kapříky, které
plavali ve vaně. Táta je tam totiž nechal skoro dva dny a já si s nimi chodila
povídat, dokonce jsem jim dala jména – Pepík a Jindra. Vy byste snad snědli své
kamarády? :-)
K obědu byl zeleninový
vývar s pečeným rohlíkem a „Kuba“ – uvařené a osolené krupky dáte do pekáče,
pořádně promastíte sádlem, přidáte houby a kmín. To máme dodnes a prostě to
patří ke Štědrému dni.
Odpoledne jsem už
netrpělivě vyhlížela Ježíška, koukala se na pohádky a se sestrou jsem
připravovala tácy a mísy na stůl v obýváku, kam jsme dávaly cukroví,
ořechy, čokoládky a ovoce.
K večeři jsme
měli rybí polévky s pečeným rohlíkem a jako druhý chod byl bramborový
salát s kaprem. To večeříme dodnes, prostě to k Vánocům patří.
Po večeři už měl
dorazit Ježíšek, ale ještě jsme museli jít „prskat“ ven. Mamka a taťka s námi
vyšli před dům, kdy jsme zapalovali prskavky. Vždy byla šílená kosa, ale s prskavkou
v ruce mi to vůbec nevadilo. :-)
Pak se děda oblékl
a já se sestrou a bratrem jsme společně vyrazili na večerní procházku po
vesnici. Koukali jsme se na ozdobená okna sousedů či rozsvícené stromky v zahradách.
Zároveň jsem vyhlížela Ježíška. Už se měl objevit co nejdříve, tak ho určitě
někde na nebi uvidím. Samozřejmě jsem ho vždy zmeškala. :-)
Když jsme dorazili
domů, tak zacinkal zvoneček, ale hlavní poznávací znamení, že Ježíšek už
nadělil, bylo, že stromeček svítil. Také jsme ho viděli poprvé svítit, protože
přes den se pouze nazdobil, ale rozsvícení bylo na Ježíškovi! Nahrnuli jsme se
do obýváku a „zklamaní“, že jsme zase propásli Ježíška, bylo pryč, protože tam
byla hromada dárků. Ale nadělení ještě nebylo, protože jsme museli odrecitovat
básničku, kterou jsme se každý (sestra, bratr a já) poctivě naučili. A až pak
jsme se mohli vrhnout na dárky.
Řeknu vám, bylo
mučení nás dětí! Dárečky už jsou a my musíme předříkávat nějakou básničku!
Hotové týrání!
Po rozbalení všech
dárečků, což se nikdy neobešlo bez mamky upozornění „netrhejte ten papír, může
se použít i příští rok!“, i když kousky papíru stejně létaly všude kolem, jak
jsme se urputně snažili dostat do dárků. :-) Během rozbalování nám hrály
koledy, my jsme pak Ježíškovy poděkovaly za dárky a pomalu se chystali na kutě.
Tak a to je vše,
doufám, že jsem vás neunudila svým vypravování. Vím, že jsem se trochu více
rozepsala, ale Vánoce pro mě mají kouzlo i dnes, přestože mi je dvacet sedm let.
Cukroví jsem letos pekla sama, stejně jako stromek (už několik let máme umělý) budu zdobit pro „Ježíška“ také
sama a brácha bude mít zase komentáře, až tam necpu tolik ozdob. :-) Na procházku už
také nechodíme, od té doby co tu děda už není, ale prskavky si venku zapaluji.
To se hned vracím do dětských let a Vánoce jsou opravdu plné kouzel a zázraků.
Mějte se krásně a
užijte si krásné Vánoce.
Komentáře
Okomentovat
Velmi děkuji za váš komentář.