pondělí 6. října 2014

Recenze: Lichožrouti – Pavel Šrut

Roztomilý pohádkový příběh plný nečekaných a napínavých dobrodružství... Nahlédněte do světa lichožroutů a zjistěte jejich tajemství...

Hihlík bydlí se svým dědečkem v bytě u pana Egona Vavřince, který si vydělává hraním na svatbách a pohřbech. Na tom by nebylo nic divného, kdyby Hihlík nekradl ponožky a kdyby je s dědou nejedli. Híhlík je totiž lichožrout a chudák muzikant Egon má věčně jen jednu ponožku z páru (tzv. licháče) a tak chodí s každou jinou ponožkou. Jenže pak jednou Hihlíka navštíví jeho bratranci Tulík a Ramík, to se pak začnou dít věci, které málem otřesou celým lichožroutím i lidským světem...


Jak do příběhu vstoupí muzikant Egon Vavřinec a profesor René Kadeřábek? A co vyvedou zlobidla Tulík a Ramík? Existují lichožroutí zločinci, mafiáni a gangy? Jak tohle všechno skončí?
...........

Nejde o pohádku, ale spíše o pohádkové fantasy příběh pro děti, které se rády vydávají na dobrodružství. V knize pochopíte, že svět kolem vás skrývá ještě mnohá překvapení a tajemství. Stačí jen věřit, snít a dívat se kolem sebe.

Lichožrouti, klidně byste je mohli nazvat „ponožkožrouti“, protože jedí ponožky, ale oni mají svá pravidla, třeba že z páru ponožek vždy vezmou pouze jednu ponožku, a tím vznikají „licháče“. Určitě to znáte, když nemůžete najít dvě stejné ponožky... Jak je vidět, téměř všude po světě, kde lidé nosí ponožky, žijí lichožrouti, proto je jistě, že některý z nich bydlí také u vás doma... Tak pozor na ponožky!
„Lichožrouti nemají vlastní obydlí. Vždycky jsou u někoho doma. Ale nesmějí se tam chovat jako doma.“
(str. 18)
Nikdy je neuvidíte, protože se umí mistrně maskovat za cokoliv v okolí. Nesmí být lidmi spatřeni, jinak poruší lichožroutí pravidlo. A víte co je pro ně nebezpečné? Voda, psy a kdysy!


Hihlík je hodný lichožrout, který si spokojeně žije se svým dědou, mají dostatek ponožek k jídlu a útulný domov. Jen mu chybí rodiče, které před třemi lety odjeli do Afriky pomáhat lichožroutům, kteří tam trpí hlady. Bohužel má dva hrozné bratrance, kteří jsou zlobivý a neustále vymýšlí nějaké lumpárky... A tím to také všechno začne...

Děj je napínavý a plný nečekaných zvratů, takže se zde neustále něco děje. Nuda nehrozí a čtenáře bude kniha určitě bavit. Když jsem knihu otvírala, neměla jsem od ní žádná očekávání, ale už po pár řádků mě mile překvapila a plně jsem si jí užila.
Hihlík mlčel. Nemohl přece říct: „Pane Vavřinec, víte, já se tu s vámi dělím o ponožky. Jednu vám vždycky nechám a tu druhou s dědečkem spořádáme.“ 
(str. 24)
 „Hele, ty Hihlíku, já už nic nechci slyšet, vidět a vědět, protože tohle všechno se mi jenom zdá. Já se asi ještě neprobudil. Mně se jenom zdá, že jsem vzhůru a bavím se tu s nějakým mrňavým lichožroutem. Rozumíš?“ zívl pan Vavřinec a přikryl si hlavu peřinou. 
(str. 25)
Příběh je rozdělený do krátkých kapitol, které na sebe plynule navazují a klidně se mohou číst jako pohádky před spaním. Z počátku se děj zdál být jednoduchý, ale postupně se komplikuje a čtenář si s postavami prožije napětí a dobrodružství.

Kniha je čtivá a plná krásných ilustrací, jen nechápu, proč jsou obrázky umístěné o pár stránek posunuté dozadu, proto neladí s příběhem a působí to trochu rušivě. Tím trochu kazí požitek a celkový dojem z knihy.

Závěr je ponechán otevřený, hlavní zápletka knihy se sice ukončila, ale lichožrouty čeká nový život a další příhody.
„Hihlíku!“ zahořekoval pan Vavřinec. „Ty jsi mi obrátil život na zuby jako...“
„...jako ponožku?“ navrhl Hihlík.
(str. 132)
Lichožrouti jsou pěkné čtení pro děti, až jim závidím, že už jsem odrostlejší a chybí mi dětský pohled na svět. Děti si knihu užijí nejvíc, ale myslím si, že by mohla bavit i dospělejší čtenáře jako lehká oddychovka.

Hodnocení: 90 %

Název: Lichožrouti
Autor: Pavel Šrut
Ilustrace: Galina Miklínová
Překlad: Eva Mazůrková
Vazba: Vázaná s přebalem
Počet stran: 232
Vydal: Paseka, 2008 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Velmi děkuji za váš komentář.