středa 10. září 2014

Recenze: Emma - Jane Austen

Jane Austen se nemusí dlouho představovat a její knihy stojí za pozornost všech čtenářů a Emma rozhodně není výjimkou. Nádherný zážitek, na který jen tak nezapomenete...

Emma v dětství ztratila matku a její jedinou přítelkyní se stala slečna Taylorová, protože otec je věčný hypochondr a svou dceru nezvládal. Jenže slečna Taylorová pevnou ruku, kterou by dívku usměrňovala, a tak z Emmy vyroste chytrá dívka, která se sama stará o rodné panství Hartfield. Je nejchytřejší ze všech a nikdo se ji netroufne odporovat, vždyť úžasná Emma je tak chytrá.
Slečna Taylorová se však rozhodla pro sňatek, a tak si Emma hledá novou přítelkyni, tu nachází v prostoduché dívce Harriet Smithové, která je sirotek. Obě dívky k sobě velmi přilnou a Harriet k Emmě vzhlíží jako k příkladu dokonalosti. Naštěstí je v Highbury pan Knightley, který se Emmě dokáže postavit a odporovat ji, a tak spolu velmi často vedou dlouhé diskuse.
Do Highbury se po letech vrací Jane Fairfaxová, a také sem přijíždí Frank Churchill navštívit svého otce. Oba rozvíří stojaté vody venkova... Navíc Emma dál ovlivňuje lidi kolem sebe a tím kráčí od jednoho nedorozumění k druhému...
...........

Jane Austen (1775-1817) patří mezi nejčtenější autory anglické klasické literatury a zájem o ní neklesá ani dnes. Její knihy se mohou zdát jako historické romance, ale rozhodně tomu tak není. Jistě, více si je užijí ženy, protože knihy mají hlavní hrdinky, dívky z vyšších společenských vrstev, které se musely dobře vdát, aby mohly být zjištěné pro budoucnost, tedy pokud nechtěly zůstat na krku své rodině nebo se stát guvernantkami. Byl to těžký osud, ale tak v 19. století vypadalo postavení ženy.
Sama autorka si zvolila „život staré panny“, protože se neprovdala, ale naopak se o sebe sama postarala a stala se nezávislou, čímž je rozhodně hodna obdivu.

Román Emma prvně vyšel v roce 1815 a zaznamenal velký úspěch, stejně jako autorčiny předešlé knihy Rozum a cit (Sense and Sensibility) v roce 1811, Pýcha a předsudek (Pride and Prejudice) v roce 1813 a Mansfieldské panství (Mansfield Park) v roce 1814.
„Ach, drahá slečno,“ zvolala Emma, „jsou-li všechny děti jen trochu takové, jako si vzpomínám, že jsem byla já, pak i pětinásobek částky, kterou jsem kdy slyšela uvádět jako plat v takovém případě, jsou moc draze vydělané peníze.“
„Vy se na to díváte tak ušlechtile!“
(str. 430)
Autorka velmi realisticky vykresluje společnost venkova, kde Emma žije a je plně spokojena, protože venkované jsou primitivní lidé a zároveň se tu nic neutají. Jakmile začnou kolovat nějaké drby, tak je už nic nezastaví. V příběhu je mnoho různorodých postav všech vrstev i povah, proto kniha působí uceleně a přináší nevšední literární zážitek.


Emma Woodousová žije se svým otcem trpící hypochondrií na venkovském sídle Hartfield, matku ztratila velmi brzy a dívčiny výchovy se ujala slečna Taylorová. Emma k ní velmi přilnula, jenže slečna Taylorová neměla pevnou ruku, což by Emma od mala potřebovala, takhle se naučila manipulovat s lidmi kolem sebe. Je krásná, bohatá a domnívá se, že pobrala všechnu moudrost světa, čehož dokáže zneužívat. Manipuluje s lidmi do situací, kdy jí musí dát za pravdu nebo se rozhodnou v její prospěch, a přitom se domnívají, že se tak rozhodli sami. Někdy zajde až tak daleko, že s lidmi zachází jako s figurkami na šachovnici, třeba pokud se rozhodně někoho dát s někým dohromady.
Avšak Emma není zlá, dokonce to s každým myslí jen dobře, jenže zároveň všechno ví, všechno zná, a tím ubližuje všem okolo. Vzniká mnoho nedorozuměních a ty pak musí řešit trpělivý pan Knightley.

Harriet Smithová je prostoduché děvče, sirotek s neznámými rodiči. Její budoucnost je nejistá, protože nemá věno a tak nemůže pomýšlet na sňatek. Svou veselou povahou se zalíbí Emmě a ta si ji vezme do „výchovy“. Zvedne dívce sebevědomí, čímž jí spíše uškodí, protože Harriet začne myslet příliš vysoko...
„Jistě rozumíte své přítelkyni nejlépe,“ pravil pan Knightley, „ale já bych soudil, že takové dobrodušné, srdečné děvče nebude nikdy moc přísně zaujato proti žádnému mladíkovi, který jí začne vykládat, jak jí miluje.“
(str. 531)
Jane Fairfaxová ztratila oba rodiče a vychovávaly jí tety, jenže neměly žádné prostředky na zmar. A tak přestože dívka měla mnoho talentů, nebylo jí určeno významné místo. To se změnilo, když jí manželé Cambellovi odvezli do Londýna, aby dělala společnost jejich dceři. Dali jí vzdělání a možnost rozvíjet hudební nadání. Chtěli jí připravit na budoucnost, kdy si bude vydělávat jako guvernantka (tedy vychovatelka dětí z bohatých rodin). Je to však její osud?

Kniha se četla pomalu, protože děj byl hodně rozvláčněný a občas se objevila hluchá místa, kde se nic nedělo. Přesto bylo čtení nádherným prožitkem a knihu jsem si užila. Celý příběh se točil okolo Emmy, a přiznám se, že jsem ji dlouho nesnášela a nad jejími názory jsem občas nestačila valit oči. Dojde Emma nakonec k rozumu? A bude jí to k něčemu dobré? Mnohem raději jsem měla Jane, přestože v příběhu neměla příliš místa, ta byla od začátku velmi sympatická, i když Emma tvrdila opak.

Emma je zvláštní počtení, které se nemusí všem líbit. Pokud si ovšem dáte tu práci a odhalíte její kouzlo, tak se čtení stane krásným zážitkem. Obdivuji Jane Austen za vykreslení postav, které působily velmi živě a rozvíjely děj knihy.

Hodnocení: 90 %

Název: Emma (orig. Emma, 1815)
Autor: Jane Austen
Překlad: Eva Kondrysová
Vazba: Brožovaná
Počet stran: 544
Vydal: LEDA / Rozmluvy, 2009 (6. vydání)
Doporučená cena: 149 Kč

1 komentář:

Velmi děkuji za váš komentář.