Recenze: Sirotek z Highbury - Joan Aiken
Volné pokračování
románu Emma od Jane Austen...
Jane
Fairfaxová je sirotek, protože otec jí zemřel v boji a matka podlehla
nemoci, a tak jí vychovává babička a teta. Všechny tři žijí velmi skromně a
téměř bez peněz, ale nestěžují si. Mají hodné sousedy, kteří se s nimi rádi
podělí o cokoliv. Jane měla nejistý osud, protože neměla věno, a tak se nedalo
očekávat, že si najde ženicha. Navíc se u dívky projeví hudební nadání, které
podporuje hodná paní Woodhouseová, ta Jane přenechává starší oblečení po svých
dcerách Isabelle a Emmě. Chtěla, aby se Emma s Jane staly kamarádkami, ale
tyto dvě rozdílné dívky si byly nejblíže pouze těsně po její smrti, než Emma opět
považovala Emmu za rivalku. Jane následně odjíždí k manželům Campbellovým
do Londýna, aby zde dělala společnost jejich dceři Rachel a zároveň se musí
vzdělávat pro své budoucí povolání guvernantky...
Co
Jane ještě zažije? Bude jednou šťastná? A jak bude vycházet s Emmou?
.......
Nejde v podstatě
o pokračování knihy Emma, jako spíš jeho převyprávění z pohledu Jane,
která je jednou z hlavních postav. V Emmě jsme se dozvěděli pouze
názor Emmy, ale tady to vidíme z pohledu Jane a brzy zjistíte, že se tyto
dva pohledy dosti od sebe odlišují.
Můžeme zde vidět
postavení svobodných, neprovdaných žen, které si musí vydělávat na živobytí a
společnost je dost odsunula stranou, jako by se něčím provinily. Přitom se
pouze neprovdaly nebo ovdověly, ale i tak jsou odsuzovány.
Muž vdovec byl
pokládán za váženého člena společnosti, ale žena vdova ne, jako by si
nesla cejch, že přežila manžela.
Vše se odehrává v
malém městě Highbury, kde žila nepříliš vysoká šlechta, ale mysleli si o sobě,
že jsou bůhvíco, přitom byly často jen o trochu bohatší než ostatní ve městě.
Přesto se od nich očekávalo, že se mladé dámy dobře vdají, pokud možno za stejně
postaveného muže. Pro ženy to bylo rozhodně těžké období, protože pokud se
neprovdala, tak se z ní stala stará panna a zůstala na krku rodině, nebo
se o sebe musela postarat sama a vydělávat si jako guvernantka.
Jane
Fairfax pochází
z chudých poměrů, a tak se od ní očekává, že se jednou stane guvernantkou
a bude vychovatelkou pro děti z bohatších rodin. Ona sama od života nic
víc nečeká a je vděčná za každý kousek zájmu a pochopení. Od přírody je
inteligentní, má v sobě krásu ducha a přitom je krásná i navenek, přestože
si nic z toho sama neuvědomuje. Navíc Jane miluje hudbu a hraní na klavír
jí jde doslova samo. Není tedy divu, že si tuto mladou slečnu oblíbí paní
Woodhouseová nebo pan Knightley, a ti jí podporují v jejích nadáních.
Za to Emma Woodhouseová byla vychována v bohaté
rodině, vždy všechno dostala a ve všem chtěla být nejlepší, jenže to se stávalo
málokdy, protože v mnoha ohledech ji o dva roky mladší Jane převyšovala,
což Emma hrozně špatně nesla. Po brzké ztrátě matky, už nebyl nikdo (kromě pana
Knightleyho), kdo by ji dokázal usadit. Takže si slečna Emma o sobě myslela, že
je nejlepší, nejchytřejší a nejnadanější. Všem radila a o Jane prostě prohlásila,
že je nudná. To ovšem nebyla pravda, tady šlo jen o tom, že Jane mnohem lépe
hrála na klavír, zpívala a měla moudřejší nápady, ale přitom se vůbec
nezajímala o drby nebo o módu, což byly dvě hlavní záliby slečny Emmy.
„Ale procházet se v dešti i připadá nerozumné,“ opáčil klidně. „Až budete stejně stará jako já, pochopíte, že dopisy nestojí za to, aby se pro ně člověk trmácel v dešti.“„Pochybuju, že bych se přestala zajímat o dopisy jenom kvůli tomu, že mi přibývají léta.“(str. 284)
Možná by byly
skvělé kamarádky, ale prostě se minuly a Emma raději dala přednost jednoduché Harriet Smithové, která k ní vzhlížela
jako ke vzoru a Emma s ní mohla manipulovat podle nálady. Moudrý pan Knightley jí radil, aby si raději všímala
Jane, ale Emma neposlouchala. Naštěstí to byl právě on, kdo se Emmě nebál
postavit a nenechal sebou manipulovat. Jane ho měla od dětství velice ráda,
protože se jí věnoval a rád pobýval v její společnosti. Tady jeho
důležitost je trochu v pozadí, ale v Emmě měl velkou roli na
formavání chování Emmy, kdyby nebyla jeho, tak to vše skončí docela jinak.
Kniha tak vypráví
známý příběh novým způsobem, sice se zde nedočteme nic nového, ale máme možnost
lépe pochopit příběh Jane Fairfaxové a jejího osudu, protože v Emmě byla
vykreslena z Emmina pohledu jako nudná chudinka, přitom opak je pravdou.
Děj se dělí na dvě
části, kterou společně tvoří celek. Dětství, dospívání Jane a návrat po letech do
Highbury. Pokud jste četli Emmu, tak vás děj ničím překvapí, ale dozvíte se
mnohem víc věcí o událostech, o kterých Emma jen něco zaslechla, znala je z druhé
ruky nebo o nich raději jen šeptala.
Kniha se čte
jedním dechem, děj ubíhá rychle a čtenářka má možnost nahlížet do společnosti té
doby, která ženám nikterak nepřála.
Sirotek z Higbury
je skvělý román, který ocení hlavně ženy, jenž mají rády knihy Jane Austenové a
obdivují její postavy. Výborné počtení, mohu jen doporučit.
Hodnocení:
90 %
Velice děkuji nakladatelství Baronet za poskytnutí výtisku k
recenzi.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:
Název: Sirotek z
Highbury (orig. Jane Fairfax, 1997)
Autor: Joan Aiken
Překlad: Ludmila a Tomáš Havlíkovi
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 336
Vydal: Baronet, 20014 (1. vydání)
Doporučená cena: 299 Kč
Jééé, nové vydání! Knihu mám už dlouho na seznamu, ale ještě jsem se k ní nedostala. Tak třeba taky zrovna natrefím na tu novou :-)
OdpovědětVymazat