úterý 2. dubna 2013

Recenze: Syn boha hromovládce - Arto Paasilinna

Jak moc změní život jednoho zemědělce jeho setkání s božstvem? Dokáže Rutja, syn boha hromovládce přimět dnešní Finy přejít na starou víru?


 
Všemocný Ukko, bůh hromovládce je zděšen, jak na něho a ostatní pradávné bohy finský lid zapomněl a uctívá ho už jen posledních pět set věrných. Rozhodne se vzít si příklad z křesťanství a vyšle na zem svého syna Rutju, aby si tam našel učedníky a zvěstoval starou víru. To by v tom byl čert, aby se Finové nevzpamatovali a vrátili se k dávným tradicím a svým bohům. Rutja proto sestoupí na zem a zjeví se věrnému zemědělci, jen doufá, že ho nikdo nebude chtít ukřižovat...
Sampsa Ronkainen je zemědělec a starožitník, který si žije svůj poklidný, ale bezvýznamný život, tedy až do doby, než v lese potká Rutja, syna nejvyššího boha Ukka. Jelikož Rutja nevypadá příliš mírumilovně, tak si se Sampsou vymění tělo, aby lépe zapadl a mohl přesvědčit Finy o změně víry. Sampsa je v božském těle, vypadající jako nějakého mohutného Vikinga, zavřen ve svém domě a jen sleduje, jak Rutja v jeho těle mění jeho život v základech...
Splní syn boha hromovládce svůj úkol? Jak dopadne chudák Sampsa? Skutečně se dnešní Finsko obrátí na víru v boha Ukka? Nebo zasáhne vláda a zatrhne to? A jak se do toho všeho zapletou tajní agenti?
..........

Od finského autora Arta Paasilinna jsem četla již několik knih, které se zabývaly různými tématy, ale Syn boha hromovládce je vážně fantasmagorie. Příběh je dost přitažený za vlasy a hraničí až se sci-fi, ale zároveň je zábavný i čtivý a má své kouzlo, takže čtenář jen kroutí hlavou nad fantazií autora a čte dál, protože ho kniha baví.

Tentokrát se budeme muset zamyslet nad otázkami víry, protože staří finští bohové jsou rozhořčeny, že je uctívá už jen posledních 500 Finů. Nejvíce lidí věří v křesťanství, i když to se dělí na několik větví, pak tu je islám, buddhisté a další náboženství, jen uctívačů nejvyššího boha Ukka je málo. Proto bohové vyšlou na zem Rutju jako posla víry, aby si našel učedníky a přivedl lidi na strou víru. Rutja však brzy zjistí, že ani s tou pevnou vírou v křesťanství to není tak slavné, jak se na první pohled zdá, jelikož kostely zejí prázdnotou.
Jak je to ve světě s vírou? Skutečně jsou všichni aktivní a pravidelně navštěvují kostely? Nebo za svou vírou již tak pevně nestojí? A jak by dnes pochodil Ježíš, kdyby měl zvěstovat nové náboženství?

Sampsa Ronkainen je tak trochu chudák, s kterým může každý zametat, jak se mu zlíbí. Na jeho statku s ním žije jeho sestra, která se tam před pár lety nastěhovala „jen na pár dní“ a jeho „skoro manželka“, kterou mu domluvila jeho sestra. Soused ho využívá, jelikož potřebuje jeho pole a ve starožitnictví už roky vládne matka samoživitelka paní Moisanderová, která se mu tam nakvartýrovala v „těžké životní situaci“ a už zůstala jako prodavačka. Sampsa jí však nemůže jen tak vyhodit, protože za ty roky udělala v účetnictví nehorázný binec a on nemůže riskovat, že na něj pošle finanční úřad.
A takový život Sampsa vede, dokud v lese nepotká Rutju a nevymění si s ním tělo. Pak se teprve začnou dít věci, jelikož lidé v okolí nechápou, co se to se Sampsou děje. On je totiž najednou sebejistý, nenechává po sobě šlapat a k tomu veřejně hlásá o staré víře v boha Ukka.

V tomto románu převažuje fantazie nad běžným životem, a to přináší nevšední zážitek, na který jistě dlouho nezapomenete.
Je až s podivem, jak málo stačí, aby lidé uvěřili člověku, že je syn boha hromovládce a přiklonili se k jeho víře. Jeden či dva blesky a pár uzdravených bláznů, nic víc, a to již Rutja ztrácel naději, zda se mu jeho úkol podaří splnit. To je však jen další nadsázka této knihy, u které se rozhodně pořádně pobavíte.

Děj je čtivý, nepostrádá humor, bláznivé situace na sebe nenechají dlouho čekat a až groteskní vyvrcholení děje, při čemž se budete trhat smíchy. Čeká vás jízda sice bez akce, za to však dojde i na sex, i když o tom Rutja ani neví a domnívá se, že jde o rituál před spaním. Tím mi docela vyrazil dech, protože takové velké chlapisko bych za panice nepočítala.

Kniha sice nedosahuje kvalit jiných autorových děl, jako Prostopášný modlitební mlýnek či Krátká paměť pana rady, ale stejně jde o nevšední literární zážitek, nad kterým mladí čtenáři nejspíš ohrnou nos, což je jejich škoda. Já si rozhodně hodlám vychutnat i další autorovi knihy.

Syn boha hromovládce se mi líbil, protože je to kniha podle mého gusta - zábavná, čtivá, ale zároveň nutí čtenáře, aby se nad ní a jejími tématy zamyslel, a to je něco, co u spousty knih postrádám.

Jde o finský humorný román s fantazijními prvky, pohrávající si s vážným tématem víry a náboženství. Čtení vás bude bavit a užijete si ji. Výborný oddychovka.

Hodnocení: 4/5

Velmi děkuji nakladatelství Hejkal za poskytnutí výtisku k recenzi.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

Název: Syn boha hromovládce (orig. Ukkosenjumalan Poika, 1984)
Autor: Arto Paasilinna
Překlad: Jan Petr Velkoborský
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 216
Vydal: Hejkal, 2009 (1. vydání)
Doporučená cena: 239 Kč

2 komentáře:

  1. Už ji mám taky doma. Těším se až se do ní pustím! :)

    OdpovědětVymazat
  2. Četla jsem ji loni začátkem září. =D Pamatuju si, že se mi líbila, i když občas mi přišla skoro už až moc 'ujetá', dlouho se rozjížděla a na konci byla naopak hodně uspěchaná, ale hádám, že to je prostě Paasilinna... =D

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.