neděle 17. února 2013

Recenze: Krátká paměť pana rady - Arto Paasilinna


Dokáže starý člověk opět najít cestu k životu i ke vzpomínkám?
 
 
Starý muž Taavetti Rytkönen vybral peníze v bance, ale pak zapomněl, kdo je a co tam dělá. Dlouho bloudil v ulicích města, až narazil na taxikáře Seppa Sorjonena, který ho svezl. Kam jedou, to netuší ani jeden z nich, protože si skoro sedmdesátiletý stařík nepamatuje ani kde bydlí. Společně se vydají na dlouhou cestu za dávnými vzpomínkami Taavettiho Rytkönena a zažívají jedno překvapení za druhým... Z popleteného staříka se vyklubal vážený pan rada, ale má tak hroznou sklerózu, že na všechno přes noc vždy zapomene a ráno zase nic netuší. Taxikář je z nově získaného přítele dost často „nešťastný“ a několikrát se ho pokusí opustit, jenže je to dobrák od kosti, proto se vrací, aby Taavettimu pomohl najít přítele z dob války, s kterým se dlouhá léta neviděl. Jenže všechno dopadne zase trochu jinak...
Jak tahle dobrodružná cesta skončí? Vrátí se pan rada Taavetti Rytkönen domů? A ožení se Seppo se svou snoubenkou Irmeli?
...
Krátká paměť pana rady je úsměvné vyprávění o stáří a životě starých lidí, kteří už nejsou příliš schopni se zařadit do běžného života, ale přesto jsou ještě plni elánu. Mají snad být zavřeni do domova důchodců, nebo mají právo na důstojný konec života?

Pan rada Taavetti Rytkönen patří právě mezi tyto lidi. Žije jen s hospodyní, která ho po dobu několika měsíců, kdy absolvoval popisovanou dobrodružnou cestu, ani nepostrádala, protože je prý normální, že se na nějaký čas vypaří. Není divu, že si Taavetti připadá velice osamělí a v dobráckém taxikáři Seppovi spatřuje jediného přítele, kterému může věřit. Jeho život se scvrkl do jediného dne, protože přes noc vždy všechno zapomene a ráno netuší ani kdo je. Na minulost si dokáže vzpomenout jen během pití, kdy se mu vybavují alespoň útržky vzpomínek. Návštěva muzea tanků v něm vyvolá další zbytky paměti a on si představuje, že je s kamarády opět ve válce. Není divu, že musí co nejdříve navštívit svého dávného přítele Heikkiho Mäkitala...

Kniha je plná absurdních situací, které jsou tak groteskní, až by to klidně mohlo být skutečné.
Přespání v muzeu tanků s pytlem cibule a ustláním přímo v jednom exponátu tanku? Proč ne, jen se docela divím, že Taavetti tím tankem neodpálil celé muzeum. U něho by se nebylo ani čemu divit, i když si to nejspíše šetřil na později.
Chudák Seppo ho musí neustále zachraňovat z neuvěřitelných situací, jako když si pan rada ustlal v ledové vodě jezírka parku a odmítal vylézt. Proč by si nemohl sedět, kde chce?

Zjistíme, že se problémy se zemědělstvím dají řešit různými způsoby, ale Heikki to udělá po svém a Taavetti mu samozřejmě rád vypomůže. Rozhodnou se totiž, že zúročí své zkušenosti s tankového praporu a srovnají statek se zemí. A udělají to tak důkladně, že policie nemá z čeho je obvinit, jelikož se staříci už dočista zbláznili. Jeden z nich nedokáže ani správně určit, který je rok a ten druhý si zničil jen svůj majetek.

Během čtení této knihy se rozhodně nudit nebudete, protože je plná trpkého humoru, ale zároveň vás donutí k zamyšlení nad danými situacemi. Zachovali byste se stejně?
Kniha humorně nepoučuje, ani se o to nesnaží, jen nadhodí téma a vyjádří názor na něj, ale je jen na vás, jaký postoj zaujmete vy.

Téma stáří se totiž dotýká každého z nás, ať je mladý nebo ve středním věku, stáří nakonec dožene všechny lidi. Nikdo ještě nevynalezl žádný elixír věčného života, takže by se o toto téma mělo lidstvo zajímat. Každý má přece právo dožít důstojně, i když se na to v dnešní uspěchané společnosti často zapomíná.
Netvrdím, že by se každý starý člověk měl začít chovat „bláznivě“, ale zároveň by měl mít možnost žít, a ne jen živořit a čekat na smrt.

Kniha se čte velmi lehce, děj totiž plyne jen v jedné linii a nikam neodbočuje. Ani tu není velké množství postav, ale o to více místa je jim věnováno. Jsou velmi dobře vykresleny a všichni jsou sympatičtí, proto si je každý rychle oblíbí a fandí jejich praštěným nápadům.

Krátká paměť pana rady je dokonalá kniha, které nelze nic vytknout, a mohu ji jen doporučit všem věkovým kategoriím, protože i mladí lidé si ji určitě užijí.

Hodnocení: 5/5

Velmi děkuji nakladatelství Hejkal za poskytnutí výtisku k recenzi.
Knihu si můžete objednat na jejich stránkách:

 
Název: Krátká paměť pana rady (orig. Elämä lyhyt, Rytkönen pitkä, 1991)
Autor:
Arto Paasilinna
Překlad: Vladimír Piskoř
Vazba: Tvrdá s přebalem
Počet stran: 176
Vydal: Hejkal, 2009 (1. vydání)
Doporučená cena: 229 Kč

1 komentář:

  1. Super, tak tohle je uzasny blog, tady se mi libi, jelikož studuji na VŠ obor zaměřeny prevazne na literaturu, tak se mi budou tyto recenze zde hodit, urcite se zde jeste nekolikrat ukáážu :) jdu tu trosku vic prozkoumat ty vsecky knizni recenze .)

    OdpovědětVymazat

Velmi děkuji za váš komentář.